neděle 16. července 2017

Rozpoutaná vášeň - Kapitola 12

Překlad Jane, korektura M.

Co Serena opustila kupé, toho Wraith moc nenaspal. Vzrušený byl do takové míry bolesti, která vyžadovala injekci Eidolonovy antilibidní drogy. Jenže nebyl jen jeden důvod Wraithovy nespavosti.
Nebyl schopen Serenu dostat ze své mysli. Její hlas, vůni a zvuky, které vydávala. Bohové, a ten pocit kluzkého medu na prstech... Chtěl ji ochutnat a pak se do ní zanořit tak hluboko, aby ho cítila i za několik týdnů. Má vůbec před sebou týdny života? Přemýšlel o sobě a o lítosti nad tím, co jí musí vzít.

Bojoval sám se sebou, zda má nebo nemá jít za ní a omluvit se. Nakonec se rozhodl dát jí vlastní prostor k přemýšlení. Sám musel zvážit skutečnost, že už měl několikrát možnost vzít si její panenství, ale nikdy to neudělal. Proč to sakra zdržuje? Říkal si, že si užívá hru na kočku a myš, jak to často dělával, ale byla to pravda? Nebo vše zdržoval, protože by se poprvé v životě mohlo dít víc než jen obyčejný sex?
Ležel a přemýšlel celé hodiny, a když konečně usnul, jeho spánek zahltily noční můry. Přenesly Wraitha zpět do temného sklepního vězení, kde trávil celé dětství. Byl zavřený v kleci pouze se škrábavou vlněnou dekou na hliněné podlaze a kovovým kbelíkem v rohu, který mu sloužil jako záchod.
Zavrtěl hlavou, aby se zbavil vzpomínek i nočních můr. Vstal a zkontroloval jídelní vůz, pak zamířil do Serenina kupé. Neukázala se na snídani a Wraith se bál, že ji vyděsily události včerejšího dne. Měl strach, že vystoupila během předchozích zastávek v Luxoru nebo Káhiře. Pokud se tak stalo, měl by se vážně nechat zabít.
Do háje.
Čím blíž byl jejímu kupé, tím rychlejší byly jeho kroky, až ke konci téměř běžel. Zaklepal na dveře a čekal. Plíce ho bolely, jak zadržoval dech. Neodpovídala. Zaklepal znovu a už se chystal vyrazit dveře, když se konečně otevřely. Serena na sobě měla khaki kalhoty a olivovou halenku s dlouhými rukávy, ale její nohy byly bosé a vlasy vypadaly jako načechraná spleť zlata vinoucí se kolem ramen. Zdá se, že ji probudil.
„Hej,“ řekla. „Musela jsem usnout poté, co jsem se ráno oblékla. Už jsi snídal?“
Přikývl a podal jí krabičku, kterou držel v ruce. „Myslel jsem si, že spíš, tak jsem ti něco přinesl.“
„Nemusel jsi to dělat,“ řekla, i když si vzala krabičku z ruky.
„Ale děkuji. Cítíš se lépe? Jak je na tom tvůj žaludek?“
„Dobře.“ Stál tam jako pako, cítil se trapně a hloupě. Serena situaci rozhodně neulehčovala. Jen stála, dívala se na něj a vyčkávala na jeho reakci. Asi myslela na omluvu. Do prdele. V tom teda dobrý nebyl. Třel si zátylek, ale nevěděl, co dělat. „Ehm, mohl bych…jít dovnitř?“
Ustoupila dovnitř. „Jak je libo.“
Vstoupil dovnitř. „Dlužím ti omluvu,“ vyhrkl. Bože, to bolelo.
„Souhlasím.“
Fajn, co teď? Strčil ruku do kapsy a nahmátl oblíbený vystřelovací nůž, jeho váha ho uklidňovala. „Takže ... Je mi to líto.“
„No, tak tomu říkám vyčerpávající omluva.“
„Co ode mne chceš? Mám ti padnout k nohám a prosit o odpuštění?“ Vyštěkl na ni a hned zmlknul. Radši mlčel, protože takhle si rozhodně nepomůže.
Zdálo se, že s ní velmi rychle ztrácí půdu pod nohama. Víc ztrácel, než získával. Přitom pořád potřeboval pokračovat v úkolu. Ráno zavolal E. Jeho bratr zněl hrozně a přiznal, že doma jde všechno do kytek. Celá třetina nemocnice se zhroutila. Šest pracovníků zemřelo a bylo zapotřebí velmi silné kouzlo, aby se ulice New Yorku na VP nesesypaly.
Hroutí se to. Všechno se hroutí. „Sereno, omlouvám se. Opravdu. Evidentně se neumím omlouvat.“
„To je v pořádku,“ povzdechla si. „Není to jen tvoje chyba. Asi bys tak nereagoval, kdybych na tebe tolik netlačila.“
„Ne.“ Vzal krabičku se snídaní, hodil ji na postel a uchopil Serenin obličej do dlaní. „Já jsem ten, kdo to přehnal. Nikomu na mně nezáleží. Nikomu mimo mých bratrů.“ Hmm, to nebylo tak těžké. Pravděpodobně proto, že to byla pravda. To je ale novinka, říkat pravdu
„A co je špatně na tom, že se o tebe bratři zajímají?“
„Je to jako by si mysleli, že potřebuji chůvu.“
Položila své ruce na jeho a palcem mu přejela přes prsty. „Přehání to nebo jsi udělal něco, kvůli čemu se bojí?“
Překvapeně zamrkal nad její přímou otázkou. „Ty jsi hodně upřímná, viď?“
„Zjistila jsem, že když chodím kolem horké kaše, trvá zbytečně dlouho zjistit informace, které potřebuji.“
Ach jo, jak moc se mu líbila. Opravdu a vážně, líbila. „Baby, mluvíš jako já.“
„Takže… tví bratři?“
„Trochu z obojího,“ řekl pravdivě. „E je doktor, takže je přirozeně pečovatelský, a Shade byl vždycky ten typ, který se stará o ostatní a od té doby, co se stal otcem, stal se z toho extrém.“ 
„A co ty? Co jsi udělal, že se o tebe bojí?“
„Je toho tolik, že bych ti všechno dneska nestihl říct,“ připustil. „Řekněme, že jsem byl velmi špatný kluk.“
Něco problesklo jejíma očima. Vzrušení Nejspíš si jej představovala, jak dělá nějaké nemravné věci. Možná s ní. „To víš, holky.“
„Jako co?“
Zahákl prst za okraj výstřihu halenky a hravě zatáhl. „Zlobiví kluci.“
„Ach, jo.“ Jeho hlas byl hluboký a drsný. Vyžíval se v takových situacích. „A co ty? Tobě se líbí zlobiví chlapi?“
„No, určitě je to výzva,“ vydechla.
„Dobře.“ Sklonil se a sevřel zuby její ušní lalůček. Vzduch zavoněl touhou a Wraith tu vůni nasál do sebe. „Určitě nebyli tak zlobiví jako já.“
„Já nevím…“ Její tón byl koketní a zároveň chraplavý. Přitom mu pomalu přejela nohou nahoru po lýtku. „No, já zatím slyším jen spoustu keců a skutek-utek.“
„Víš, co se stane, když šťoucháš do vosího hnízda, že?“ Stiskl Sereně krk a užíval si jemné zasténání.
„Je fajn, že nejsem alergická na jejich bodnutí.“
Otevřenými rty hladil Serenu po krku a dovolil upířím špičákům přejet po její kůži. „Mé žihadlo je mnohem silnější.“
Přitulila se k němu. Jak rád by v této hře pokračoval, ale musel to ukončit, protože během pár minut měli dojet do Asuánu. „Musím se jít sbalit. Chci, abys snědla jídlo z krabičky, než se vrátím.“
Odtáhla se od něj a na znamení zlosti si dala ruce v bok. Bylo by to velmi efektní vyjádření nálady, kdyby pak nebouchla pěstí do zdi. „Už zase rozkazuješ?“
Pokrčil rameny. „To je součást zlobivého chlapa. Teď se najez. Nechci, abys mi omdlela, než se dostaneme do hotelu.“
„Nehodlám omdlít.“
Přerušil ji polibkem. „Pokud ano, chytil bych tě.“ Bože, jak by se smál, kdyby tohle řekl některý z bratrů své partnerce. Řekl by jim, že jsou zamilovaní idioti. Raději se pokoušel sám sobě namluvit, že je to součást svádění, další krok zbabělého plánu, jak vzít Sereně panenství a  tím i její ochranné kouzlo.
Byla to sice pravda, ale pravdou bylo taky to, že se pro něj Serena stávala něčím víc než jen úkolem.
Určitě nebyli tak zlobiví jako já.
Joshova slova zněla Sereně celou cestu do hotelu v hlavě. Nevěřila mu. Chodil tak, mluvil tak, předváděl i ostatní klišé o špatných chlapech, ale cítila zranitelnost pod jeho pohledným, neproniknutelným povrchem. Třeba když mluvil o svém dětství. Bylo to, jako by mu bodali nůž do srdce.
Jeho matka ho držela v kleci? A její rodina mu zabila otce? Jak se z toho dostal? A co se stalo s jeho matkou?
Serena se modlila, aby hnila někde ve vězení. Josh si prožil peklo, ale fakt, že přežil a ještě si zachoval smysl pro humor, dokazoval jeho vnitřní sílu. Šel vedle ní, sluneční brýle nasazené na svém místě. Pohodlně kráčel davem lidí, na které působila jeho aura velikosti. Chladný vánek od Nilu mu cuchal vlasy, které si jednou za čas odhrnul z obličeje. Nikdy ji neunaví zbožně zírat na jeho profil.
Opravdu dojemné.
Zpomalil, aby pohladil kočku, která byla před obchodem s masem. Prašivá kočka si ji ostražitě prohlížela, ale třela se o Joshe jako o starého přítele. 
V úžasu jenom zavrtěla hlavou, že někdo tak silný a mocný uměl být jemný ke zvířeti. Pak si připomněla, jak se jí včera dotýkal, jak byl zkušený a obratný. Už jen malá vzpomínka zažehla vzrušení.
„Nevěděla jsem, že tě zvířata tak milují,“ řekla, když kočka běžela zkontrolovat odpadky, které někdo vyhodil bočním vchodem.
Pokrčil rameny. „Z nějakého důvodu se jim líbím. Bratrova ... žena ... má fretku, která po mě pořád leze. Ona mu říká, že je zrádce.“
„Tvému bratrovi?“
„Ne, fretce.“
„No, fretka má dobrý vkus.“ Jeho obličej zrudnul a Serena se nemohla ubránit smíchu.
„Moje maminka říkávala, že člověk, který nesnáší kočky je nedůvěryhodný, ale člověk, který je má rád, si zaslouží pozornost. Jestli dokáže ocenit kočku, dokáže ocenit i silnou a nezávislou ženu.“
Odfrkl. „Drahoušku, umím ocenit každou ženu.“
„Ale silné a nezávislé jsou ty nejlepší, že jo?“
Zazubil se kvůli jejímu škádlivému, o kompliment si říkajícímu tónu. „Začínám vidět výhody.“ Upravil si batohy, které měl přes rameno. „Tak, kam jdeme?“
Nacpala se vedle něj, aby ji nesrazil cyklista, který jel kolem nich. Muž strhl řídítka, aby nenarazil do obrubníku. Milovala Egypt, ale nikdo v téhle zemi neuměl řídit.
„Philae,“ řekla. „Chrám Hathor. Domnívám se, že uvnitř jednoho pilíře je skrytá kamenná deska s nápisy, které popisují schopnosti mince z Alexandrie.“
Zastavil se a hned na to i ona. „Co máš v plánu udělat s takovými artefakty?“
„Proč se ptáš?“
„Jsem zvědavý.“
„Když jsi jenom zvědavý, nemačkej mi ruku na kaši.“
Josh zaklel a uvolnil sevření. „Ublížil jsem ti?“
„Jsem tvrdší, než vypadám. Proč jsi tak zvědavý?“
„Starověká magie není nic, co by se běžně válelo kolem.“
Obrátila oči v sloup. „Nebudu vykonávat obřad sama. Jen vyhledávám artefakty pro Vala. Víš, že se něco blíží. Něco špatného, jinak by se démoni o mě a artefakty nezajímali, že?“ Když už o tom mluvila, uvědomila si, že se potřebuje kouknout na internet. Musela zjistit, co mohlo ovlivnit její magickou ochranu. Výzkumné pracoviště Aegis, kde pracoval Val, se zdálo být nejlepší místo pro začátek hledání.
Josh si třel zátylek, ten pohyb předváděl práci svalů paže a jejich pohyb pod hladkou kůží. „Asi ano. Půjdeme?“
Podívala se na hodinky. „Myslím, že bychom se měli jít zapsat do našeho hotelu.“
„To určitě. Jenže je tady ještě něco.“ Přistoupil k ní tak blízko, až udělala krok zpátky, ale Josh se pohyboval spolu s ní. „Mám pro tebe návrh. Můžu tě ochránit. Mějme společný pokoj.“
„Mohu se chránit sama.“ Přede každým, kromě Byzamotha a možná ještě pár dalších démonů. A taky Joshem.
„Já to zvládnu lépe. Dělám spoustu věcí líp,“ řekl zastřeným, hříšným hlasem, který říkal ‚myslím tím orgasmy’. „Potřebuješ mě.“
Někde hluboko uvnitř cítila, že by měla protestovat, ale měl pravdu. Jak se na Serenu díval, rozpaloval a hypnotizoval ji pohledem, sváděl všechno ženské v ní.
„Mám postel a můžeš spát na gauči,“ vysoukala ze sebe, i když přesně věděla, že skončí v posteli.
Jeho arogantní úsměv sděloval, že to taky ví. Ale milosrdně neříkal nic nahlas. Místo toho sklonil hlavu. Myslela si, že ji chce políbit, ale neudělal to. Aspoň ne na ústa. Zaklonil Sereně bradu a políbil ji na krční tepnu přímo na místo, kde ji kousl ve snu.

Zakolísala a zeslábla jí kolena. Zuby poškrábal Sereně kůži a tak si na bláznivý okamžik myslela, že by ji skutečně mohl kousnout a přivést tak všechny fantazie k životu. Zasténala, přitiskla se k jeho košili a přidržovala si Joshe na místě. Povzbuzovala jej a přála si, aby měli víc soukromí. Bolest, která pramenila mezi jejíma nohama, mohla být vyléčena jen jedinou věcí. Jedna se stala včera a v další doufala dnes.

21 komentářů:

  1. Všetci a všetko je tak na hrane.:( Som zvedavá, ako sa to skončí.:(
    Nádherný preklad a korekcia, ďakujem.:)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Dievčatá,ďakujem za ďalšiu super kapitolu ❤

    OdpovědětVymazat
  4. Úžasné <3 moc se těším na další kapitolu, děkuji moc :)

    OdpovědětVymazat
  5. Veľká vďaka za preklad a korekciu a som zvedavá na pokračovanie☺

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat