pátek 14. července 2017

Pronásledovaná temnota - 16. kapitola

Překlad Wenice, korektura Mika


Sally se snažila odolat nutkání opřít se o pevnou šířku Rokeova hrudníku.
Sakra. Byla na něj naštvaná, že jo?
Rozhodně věnovala několik radostných minut tomu, aby si představovala to potěšení z jeho kastrace.
Ale ve vteřině, kdy se objevil, se ta ochromující bolest ze zrady prudce zmírnila a nahradil ji uklidňující pocit jeho samotného hluboko v jejím srdci.
Ne že by se chystala odpustit mu a zapomenout, divoce ujišťovala samu sebe.
Poprvé se pouč ze svých chyb. Podruhé… bla bla bla.
„Kdyby to byla pravda, tak by mě tady nenechali, abych shnila,“ zdůraznila.
„Poslední hodiny jsem ve svém doupěti strávil v bezvědomí. Ne, že by na tom záleželo.“ Jeho hlas zesílil vztekem. „Byl jsem připoután k posteli řetězy.“
To myslel vážně?

Kdo by připoutal vůdce klanu řetězem k posteli?
„Svými vlastními lidmi?“ zeptala se nevěřícně.
„Můj klan věří, že je můj rozum zahalen nějakým kouzlem,“ řekl a oči mu zaplanuly stříbrným ohněm. „Jsou odhodlaní mě ochránit.“
„Tím, že mě mučí?“
„Bože.“ Jeho paže se kolem ní ovinuly bez varování a on si ji přetáhl na klín, zatímco zabořil obličej do křivky jejího hrdla. „Je mi to tak líto,“ zašeptal. „Nikdy, nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“
Nesnažila se probojovat si svoji cestičku ven z jeho náruče.
Říkala si, že to bylo proto, že by to byla marná snaha. Přesto, že mohla cítit, jak byl oslabený, i tak neměla šanci, aby ho přemohla.
Ale tohle nevysvětlovalo to, proč se opřela do jeho objetí. Nebo proč do sebe vstřebávala mužnou sexy vůni a jeho drsnou sílu, jako by byly nutné k jejímu samotnému přežití.
Byla to sprška prachu ze stropu, co ji upozornilo na potenciální nebezpečí.
„Roke,“ zamumlala a zaklonila hlavu dozadu, aby sledovala trhliny v kameni nad hlavou, které se pod silou jeho emocí rozšířily o další centimetr.
„Ššš.“ Jeho rty se přitiskly na citlivou pokožku hrdla, tesáky měl plně vysunuté. „Dovol, abych tě držel.“
„Ten strop-“
„Já vím,“ zamumlal a pořád ji pevně držel u svého těla. „Snažím se.“
„Možná bychom tohle mohli dokončit později?“ Levetův hlas se odrážel od tunelu.
Nakonec zvedl Roke hlavu, jeho obličej byl zachmuřený. „Někdo přichází?“
„Vstupují do jeskyně nad námi,“ upozornil chrlič.
Sally ztuhla a srdce jí uvázlo v hrdle, když ji Roke uchopil za bradu a studoval její vyděšený výraz.
„Budeš mi věřit?“ zeptal se tiše. Svraštil obočí, když zaváhala. „Sally?“
Zdráhavě přikývla.
Pod tou přetrvávající bolestí věděla, že Roke nikdy neměl v úmyslu, aby byla zavřená v kleci a mučená. Kdyby nebyla bita, nehladověla by a nebyla by uvězněna ve tmě, nevěnovala by jedovatým slovům Zoe ani druhou myšlenku.
I přesto však měla vztek, že se s ní zase znovu zacházelo jako s kusem bezcenného odpadu. A kdyby byla sama k sobě naprosto upřímná, ublížil jí nepopiratelný důkaz toho, že ji Rokeův klan nikdy, absolutně nikdy nepřijme jako jeho životní družku.
Proč by jí na tom záleželo, nebylo něco, co by rozebírala.
„Teprve až se dostaneme odsud,“ zamumlala.
„To je dost fér,“ vydechl a natáhl se pro hrací skříňku, která byla položená na matraci vedle ní. Vtiskl jí ji do ruky a jemně ji vytáhl na nohy.
V tichu se přesunuli ven z cely a Roke ji táhl směrem k úzké štěrbině v kamenné zdi, která vypadala, že je stěží dost velká na to, aby se protáhli skrz.
Se zatajeným dechem bojovala s tím, aby udržela deku omotanou kolem svého těla, zatímco se vrtěním dostala přes ten otvor a ulevilo se jí, když se rozšířil do chodby vedoucí z jeskyně pryč.
Udělala krok dopředu jenom, aby byla zastavena, když jí Roke položil ruku na holou paži.
„Počkej.“
Zmateně pozorovala, jak se Roke obrátil směrem k otvoru a tvář mu ztvrdla soustředěním.
„Co chceš dělat?“
„Ujistit se, že nás nebudou následovat.“
Byl slyšet zvuk drápů škrábajících o kámen, než se Levet přes úzkou prasklinu vykroutil ven.
„Hej, počkejte na mě.“
„Skvělý,“ zamumlal Roke a popadl Levetův zakrnělý roh, aby ho odstrčil z cesty. „Zůstaň za mnou.“
Teplota klesla dolů, jak Roke uvolnil svoji moc a Sally se pod nohama třásla země, zatímco se část stropu náhle zřítila a zablokovala otvor.
Požehnaná bohyně.
Sally v oblaku prachu kašlala, zatímco Levet poplašně vykviknul. Roke si jak jinak svoje dílo klidně prohlížel, než se obrátil, aby se k nim připojil.
„Tohle by je mělo udržet venku,“ řekl a oči se mu třpytily úchvatnou stříbrnou září, když Levet náhle vytvořil malou kuličku magického světla.
„Kam jdeme?“ ptala se Sally a dovolila Rokeovi, aby je vedl směrem k rozcestí v průchodu a pak po cestě, která vypadala jako by byla celá léta opuštěná.
„Tohle vede do starších dolů,“ vysvětloval a jeho hlas byl roztržitý, zatímco pohledem pročesával tmu kvůli neviditelným nepřátelům. „Existují tady stovky tunelů a tak nedokážou všechny hlídat.“
Nebyl to vlastně plán, ale Sally neměla žádné lepší řešení, takže si vytáhla deku nahoru ke kolenům a následovala jeho rychlé tempo. Dychtivě toužila po tom dát mezi sebe a blížící se upíry tolik prostoru, kolik jenom bylo možné.
Nehodlala se do té cely vrátit zpátky.
Tečka.
Levet podskakoval vzadu a jeho světlo se odráželo od zubatých stěn tunelu, jeho tiché mručení poskytovalo Sally vítané rozptýlení.
Roke nevypadal zdaleka tak vděčně a občas hodil přes rameno temný zlostný pohled. Naštěstí pro dobré zdraví toho drobného chrliče se tunel směrem vzhůru začal zvětšovat a větvil se do tuctu menších chodbiček, které si vyžadovaly Rokeovu plnou pozornost.
Téměř o půl hodiny později došli k ústí do dolu a vstoupili do dřevěné stavby naplněné dávno zapomenutým důlním zařízením.
„Počkej tady,“ zamumlal Roke a tiše klouzal po zemi, aby rozbitým oknem nakoukl ven.
„No?“ Pobídla ho Sally, když se mu ruce zaťaly zjevnou frustrací.
„Rozvinuli se,“ připustil a otočil se, aby se setkal s jejím úzkostným pohledem. „Budeme muset utéct.“
Vyschlo jí v ústech a dlaně jí zvlhly velice skutečným strachem, že byli v pasti.
„Nedokážu běžet rychleji než upíři.“
Pomalu se pohnul směrem k ní a upřeně jí hleděl do očí. „Já dokážu.“
„Ale…“ Její slova skončila povzdechem, když se sehnul, aby ji nabral do náruče a přivinul si ji k hrudi. Instinktivně mu přitiskla ruku na hruď, zatímco tou druhou držela deku na místě. „Ne.“
Jeho snědý obličej byl nečitelný, ale dokázala cítit naléhavost, která burácela jeho tělem.
„Sally, dovol mi, abych ti pomohl. Já…“ Snažil se promluvit a lítost nad tím, že ji zklamal, byla jako hmatatelná síla. „Potřebuju to.“
Levet pelášil k otevřeným dveřím a v rozrušení kolem nohou mrskal ocasem.
„Přicházejí.“
Roke si podržel její pohled. „Sally?“
„Fajn.“ Trhaně přikývla, rostoucí panika způsobovala, že se jí obtížně dýchalo. „Pojďme, ať to máme za sebou.“
Jeho paže se sevřely a jeho výraz byl plný varování před vážnými následky pro každého, kdo by byl tak hloupý, aby se mu pokusil postavit do cesty. Potom ukázal na Leveta, ať jde první a zamířili ven z chatrče rychlostí, ze které jí slzely oči.
Objala Rokea kolem krku a ohlédla se přes jeho rameno.
Ach… do prdele.
Roke sice mohl být velice rychlý, ale byl oslabený a byl nucený ji nést, zatímco příslušníci jeho klanu byli očividně svěží jako zatracené sedmikrásky.
„Dohánějí nás,“ přinutila se říct skrz knedlík v krku.
Rokeovo tempo se vůbec nezpomalilo, ale jeho hlava se obrátila k Levetovi, který to bral vzduchem, aby udržel krok.
„Chrliči, jestli máš nějaké kouzlo, tak teď je čas ho použít,“ zavrčel.
Oui.“
Levet se uprostřed letu otočil, ukázal prstem směrem na pronásledující upíry a ve starobylém jazyce zamumlal nějaké kouzlo. Vzduch mravenčil vlnou magie, která kolem chrličovy ruky vytvořila vířící jiskřičky předtím, než vystřelila směrem přímo na upíry.
Sally vykukovala Rokeovi přes ramena a modlila se, aby se písečná země otevřela a pohltila jejich pronásledovatele. Nebo aspoň nějakou masivní explozi, která by je zpomalila.
Místo toho dostala prskající spršku jisker, která byla asi tak smrtící jako petarda.
„To je všechno?“ zachraptěl Roke nevěřícně.
„Je to víc, než můžeš udělat ty,“ zamumlal Levet rozmrzele.
„Do háje.“ Roke se zastavil, položil Sally dolů na nohy a postavil se před ni.
Sally si přitiskla ruku na burácející srdce a po páteři dolů jí stékal pot i navzdory chladnému vzduchu. Existovalo jenom pár věcí, které byly děsivější než pozorovat půl tuctu upírů, kteří ji obkličovali.
Ale zatímco dokázala doslova a do písmene cítit strach, který se v ní proháněl, zběsile odmítala panikařit.
Tentokrát ne.
Zachmuřeně ten nával emocí zacílila do magie, která hluboko v ní pobublávala.
Nehodlala se nechat zajmout bez boje.
Naštěstí ji ignorovali, když ta drobná blonďatá upírka vyšla směrem k Rokeovi a její pohled rychle švihl směrem k Levetovi s do očí bijícím pohrdáním.
„Přemýšlela jsem, jak jsi unikl ze svého doupěte.“
Roke si založil ruce na prsou a jeho stříbřité oči se pomalu setkaly s pohledem nejbližšího člena klanu, čekal, dokud nesklopil hlavu ve znamení podřízenosti, než přešel k dalšímu. Pokračoval v tomhle procesu, dokud každý z nich v tichosti neuznal jeho postavení alfy, než přesunul svoji pozornost k ženě, která odmítala ustoupit.
„Nechali jste naše doupata nechráněná?“ dožadoval se, to zlověstné obvinění bylo určené spíš pro bojovníky než pro Zoe.
Přesto to byla ona žena, kdo odpověděl. „Ne, Dyson tam zůstal, aby se ujistil, že to není nějaké rozptýlení, které mělo zanechat klan zranitelnější vůči útoku ze zálohy.“
„Alespoň někdo jasně přemýšlí.“
Zoe naklonila bradu, její výraz byl vzdorný. „Stejně jako ty budeš myslet jasně, jakmile u tebe zlomíme držení té čarodějnice.“
Pod nohama se jim otřásla zem, jak Roke uvolnil pramínek své moci.
„Nechci bojovat, Zoe, ale budu.“
Vyšetřila si krátký nenávistný pohledem směrem k Sally předtím, než udělala krok směrem k Rokeovi a její ruka se napřáhla v gestu míru.
„Prosím, Roke,“ prosila. „Víš, že mi můžeš věřit.“
Rokeovy oči byly tvrdé a studené jako diamanty, jeho tvář vypadala jako by byla vytesána ze žuly.
Sally se slabě zachvěla. S Rokem na sebe vrčeli a bojovali spolu od chvíle, kdy se poprvé viděli, ale nikdy, nikdy se na ni nepodíval takhle.
Bože, doufala, že se nikdy ani nepodívá.
„Beru Sally odtud pryč.“ Jeho hlas byl tichý, ale byla v něm nezpochybnitelná smrtelná odhodlanost. „Jestli se mě pokusíš zastavit, budete tě to bolet. Konec příběhu.“
Zoe sebou trhla, ale její odhodlání vůbec neochablo. Sally by odvahu té ženy možná obdivovala, pokud by neměla podezření, že vychází z její silné touhy nárokovat si Rokea jen pro sebe.
Mrcha.
„Můžeme to probrat zpátky v mém doupěti,“ řekla Zoe.
„Ne.“ Nastalo další mini zemětřesení. „Nech nás jít.“
„Nemůžeme. A ty to víš.“ Zoe ukázala směrem k Sally, i když se její pohled z Rokea ani nepohnul. „Dokud tě ta čarodějnice má ve své moci, jsi v nebezpečí.“
„V mojí moci?“ zamumlala si Sally pod nosem. „Jo, no jasně.“
Upírka ji samozřejmě slyšela. „Drž hubu, čarodějnice.“
Roke zavrčel hluboko v hrdle a ten zvuk způsobil, že Sally vstávaly vlasy na hlavě.
„Budeš s ní mluvit s respektem.“
„Roke… tohle nejsi ty. Nikdy by sis nevybral ženu před svým klanem. A rozhodně nikdy ne čarodějnici,“ Zoe se ho snažila uklidnit, zatímco Sally udělala krok stranou.
Nevyžadovalo to být génius, aby věděla, že se něco posere. Musela být připravena.
Vrátila svoji soustředěnost zpět na kouzlo a zamračila se, když ucítila teplo, které se jí šířilo po celém břiše. Co to kruci je? Opatrně odtáhla deku jenom tak daleko, aby mohla nakouknout dolů a zjistit, co bylo příčinou toho zvláštního pocitu.
Kvapně polkla zalapání po dechu při té zlaté záři obklopující hrací skříňku, kterou svírala v ruce.
Tohle se tak odlišovalo od toho třpytu, který vyrýsoval symboly.
Tohle světlo, které obklopovalo celou skříňku, pulzovalo stejně jako tlukot srdce… Bože všemohoucí, pulzovalo v rytmu jejího srdce.
Což znamenalo, že ta magie, ať už byla jakákoliv, byla napojena přímo na ni.
Ale co to znamená?
Mohla by ta skříňka pomáhat zesilovat nějaké kouzlo?
Nebo by ho ve skutečnosti narušovala?
Je jenom jeden způsob, jak to zjistit, rozhodla se náhle a zvedla hlavu, když hádka Rokea se Zoe dosáhla svého nevyhnutelného závěru.
„Sally je moje životní družka,“ vrčel Roke a jeho ruce se zvedly, jakmile se upíři začali tlačit blíž. „Moje loajalita je při ní.“
Zoe se ušklíbla. „Promiň, Roke, ale jednou mi poděkuješ.“ Mávla rukou. „Seberte je.“
Bylo to teď nebo nikdy.
Sally zavřela oči a vyslovila slůvka pro omračující kouzlo. Nikdy se ho nepokusila použít proti upírům, ale bylo to jediné útočící kouzlo, které dokázala vytvořit proti takovému velkému počtu nepřátel.
Pokud by se jí podařilo uplést vzduch dostatečně pevně, ještě než by ho uvolnila, exploze by měla být schopná omráčit upíry dost dlouho na to, aby se pokusili o další útěk.
Ani zdaleka to nebylo to nejlepší, ale bylo to lepší než nic.
Prsty nevědomky hladila skříňku, která se rozehřívala tak až to bylo téměř bolestivé, Sally prudce otevřela oči a pronesla slova, která uvolnila její kouzlo.
Zpočátku se zdálo, že se nic nestane a Sally se zadrhávalo srdce tak, až se zděšeně zastavilo.
Nevěděla, jestli byla dost silná na to, aby přežila uvrhnutí zpátky do té temné opuštěné cely.
Ne se zdravým neporušeným rozumem.
Pak se náhle začaly tvořit pramínky jejího kouzla a proplétaly se do sebe se závratnou rychlostí. Zaťala zuby a cítila, jako by ji někdo prudce vyrval ven z nitra narůstající moci.
Tohle bylo větší než nějaké obyčejné omračující kouzlo.
To vědomí se sotva vytvořilo, když ta vlákna začala zářit oslnivým světlem. Připomnělo jí to něco… jinou magii, kterou viděla nedávno.
Ach, k čertu.
Byl to portál, který vytvořil ten skřítek, aby ji v první řadě přivedl do Nevady.
Zoufale vyhodila ruku do vzduchu a snažila se popadnout Rokea dřív, než byla vtažena do vířící změti barev.

Roke nevěděl, co se to sakra děje.
V jednu chvíli se sám připravoval na to, aby bojoval proti svému vlastnímu klanu a v tu druhou ho někdo prudce vtáhl do prostoru a narazil s ním do neviditelné bariéry tak, až ho to málem poslalo k zemi.
Byl rozvalený v trávě a marně se snažil zorientovat.
„Zatraceně.“ Otočil hlavu natolik, aby uviděl kus šedého kamene, který ležel vedle něj. Levet. Perfektní. „Tos udělal ty, chrliči?“ zavrčel.
Ta hrouda se pomalu posadila a odhalila svá vílí křídla, která se třpytila v měsíčním světle.
„Nedokážu vytvořit portál.“
Roke si přitiskl ruku na čelo a cítil se jako by měl rozbitou lebku.
„Poskakuješ z nich sem a tam už celé dny.“
„Je to Siljar, kdo je odpovědný za moje… neortodoxní cesty,“ řekl.
Roke se marně pokoušel přemýšlet. „Takže nás přivedla sem?“
Non.“
„Jak si můžeš být jistý?“
Levet mlaskl jazykem. „Protože rozpoznám portál, když jsem do jednoho z nich vhozen.“
„Kriste.“ S velkým úsilím se zvedl do sedu a pohledem prohledával zem vedle sebe. „Sally?“ Zaklel a vyskočil na nohy. V dohledu nebyla žádná drobná čarodějnice s vlasy podzimu. „Kde je?“ vyštěkl, jakmile se Levet kolébal směrem k němu.
Chrlič se zamračil, jeho výraz byl dotčený. „Vypadám, že to snad vím?“
Roke zamumlal nadávku a dovolil svým smyslům, aby proudily ven. Trvalo to méně než jednu vteřinu, aby si uvědomil, že jsou na okraji Styxova pozemku v Chicagu. O tom rozlehlém pečivě zastřiženém trávníku a luxusním obrovském domu nebylo pochyb, nemluvě o pulsující energii tuctu mocných upírů.
A pak tu byla ta bariéra proti magii, která vysvětlovala, proč ten portál tak náhle prudce skončil a proč se mu lebka málem rozdělila na dvě části.
Tak kde sakra byla Sally?
Roke spoutal svoji rostoucí paniku, zavřel oči a soustředil se na pouto, které ho spojovalo s jeho družkou. Prohnala se jím vlna úlevy, když ucítil stabilní tlukot jejího srdce. Byla naživu. Ale vnímal ji… ztlumeně. Jako kdyby se něco nebo někdo snažil její přítomnost zamaskovat.
„Nemohla projít skrz ten portál,“ zavrčel, vytáhl telefon a stiskl několik čísel.
Zoe odpověděla na první zazvonění.
„Máš moji životní družku?“ dožadoval se a jeho hněv rozštípl nedaleký dub na polovinu. „V tomhle se mnou nevyjebávej,“ varoval ji, zatímco Zoe popírala, že by o Sally cokoliv věděla. „Sakra.“
Levetův ocas se chvěl, zatímco netrpělivě čekal na Rokea, až strčí telefon zpátky do kapsy.
„Sally?“
„Zoe tvrdí, že zmizela ve stejnou chvíli jako my,“ řekl a přitiskl ruku na bolestivou prázdnotu uprostřed svého srdce. „Předpokládá, že Sally vrhla nějaké přemisťovací kouzlo.“
Levet si odfrkl při trvajícím předpokladu upírů, že by čarodějnice mohly skutečně přemisťovat lidi z jednoho místa na druhé.
„Ty jí věříš?“
Roke se ušklíbl. Nechtěl. Chtěl věřit, že Zoe drží Sally v zajetí a že se jenom musí vrátit do Nevady, aby ji osvobodil.
Stejně tak moc jako nenáviděl myšlenku na to, že je jeho družka sama a vyděšená v nějaké cele, bylo to mnohem lepší než se bát, že byla zajatá nějakým nepřítelem, který měl v úmyslu…
Kriste, ani tam nedokázal zajít.
„Kdyby měla Sally, pak by Zoe její přítomnost využila k tomu, aby si vynutila můj návrat,“ přiznal ponuře.
Levetova křídla se svěsila. „Ten, kdo vytvořil portál, ji musel zajmout.“
„Nějaká víla,“ řekl Roke. „Musí to být ona.“
Chrlič přikývl. „Takže, jak ji znovu získáme zpátky?“
Došlo k závanu ledové moci, jak neviditelnou bariérou prošel velký aztécký bojovník.
„Roke. Díky bohům,“ řekl Styx, masivní tělo měl zakryté koženými kalhotami a černým tričkem. Vlasy měl spletené a masivní meč měl připevněný na zádech. „Snažil jsem se s tebou spojit.“
Roke znepokojení svého krále ignoroval. Nezáleželo na ničem jiném kromě nalezení Sally.
Na ničem na celém světě.
„Potřebuji tvoji pomoc,“ zachraptěl.
Styx si okamžitě uvědomil, že bylo něco zoufale špatně a byl v plné pohotovosti.
„Co se stalo?“
„Byli jsme v Nevadě-“
„Pronásledováni příslušníky jeho klanu,“ vložil se do toho Levet, drobné paže měl založené na hrudi.
Roke si toho směšného otravy nevšímal. „Když jsme byli vtaženi do nějakého portálu a přeneseni sem.“
Styx pozvedl ebenové obočí. „Tys byl pronásledován svým vlastním klanem?“
Oui,“ souhlasil Levet s odfrknutím.
„Na tom nezáleží,“ zavrčel Roke. Jaký typ osudu by mu ukradl krásnou životní družku a zanechal ho s hloupým chrličem? „Sally byla s námi, ale nikdy sem nepřišla. Musíme ji najít.“
„Klid, amigo,“ uklidňoval ho Styx, jakmile dva a půl metrová cihlová ohrada obklopující jeho zadní zahradu explodovala do spršky trosek. „Najdeme ji.“
„Potřebujeme nějakou vílu,“ procedil Roke skrz zaťaté zuby.
Levet náhle luskl prsty. „Troy.“
Styx se zamračil. „Ten skřítek?“
„Má královskou krev,“ upozornil Levet. „Nikdo nemá větší moc na to, aby vystopoval portál.“
Roke si strčil ruce do předních kapes a usilovně se snažil ovládnout svoji moc. Mohl by srovnat se zemí celý městský blok, kdyby nebyl opatrný.
„Dá se tomu Troyovi věřit?“
„Je víla, ale ano, myslím, že se mu dá věřit,“ řekl Styx a jeho příliš vnímavý pohled zkoumal Rokeův ustaraný výraz. „Proč?“
„Víly Sally pronásledují od chvíle, co chrlič odstranil iluzi omotanou kolem té její hudební skříňky.“
Levet zvedl ruce. „Hele, mě neobviňuj.“
„Neobvyklé,“ zamumlal Styx.
Roke zavrtěl hlavou. „O nic víc neobvyklé než démon Miera, který na nás zaútočil.“
Styx přimhouřil oči. „Říkal jsi Miera?“
„Ano. Napadl nás dvakrát. Podruhé mě téměř zabil,“ připustil Roke ponuře. Byla to jeho neschopnost zničit toho bastarda, co dovolilo Sally, aby se vystavila nebezpečí. „Ty víš, kdo to je?“
Styx se ušklíbl. „Existuje nezvěstný Věštec, který zabíjí víly.“
Věštec?
A sakra. To by vysvětlovalo sílu toho stvoření, ne-li jeho divnou brutální sílu.
„Brandel?“ zeptal se náhle Levet.
Styx přikývl. „Ano.“
„Ha.“ Chrlič svraštil čenich. „Věděl jsem, že byl v Kanadě.“
Roke si netrpělivě odfrkl. „Co má tenhle Brandel co dělat se Sally?“
„Ve skutečnosti jsme doufali, že bys nám to mohl říct ty,“ řekl Styx.
„Chtěl tu skříňku. Nebo to alespoň tvrdil.“ Roke frustrovaně zasyčel. „Já už nevím, jestli je to Sally nebo ta skříňka, co se každý snaží dostat do rukou.“
„Všechno to musí být propojené,“ řekl Styx, obočí měla svraštěná.
„To mě nezajímá,“ odsekl Roke. „Chci jenom Sally.“

Styx přikývl v pohotové shodě. „Levete, sežeň toho skřítka.“

28 komentářů:

  1. Moc děkuji za další kapitolu. HankaP

    OdpovědětVymazat
  2. A ja že sa to už dá do poriadku a zasa nič :-(
    Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji a už se těším na další kapitolu! 😎

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za skvělý překlad!!!👍👍👍

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci !!!!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za další překlad a korekci 😃

    OdpovědětVymazat
  10. Moc,moc ďakujem za super kapitolu a teším sa na pokračovanie ❤

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem krásne za preklad a korekciu, vždy sa teším na pokračovanie ♥

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  13. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...😘😉

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat