úterý 11. července 2017

Pronásledovaná temnota - 15. kapitola

Překlad Wenice, korektura Mika

Sally se krčila v rohu holé cely a paže měla ovinuté kolem kolen, zatímco se nutila dýchat.
Nevěděla, jak dlouho byla zamčená v té temnotě, která byla tak hustá, že nedokázala vidět nic kromě špičky svého vlastního nosu. Nebo dokonce kolik času uplynulo od té doby, co ji ten velký upír opustil poté, co použil bič, aby jí ze zad serval maso.
Muselo to být několik hodin, protože jí kůže dorostla zpátky, i když zůstávala citlivá na dotek a ona měla takový hlad, až začínala mít křeče v břiše.
Kde byl Roke?
Věděla, že není mrtvý. Pořád dokázala cítit jejich pouto, i když bylo podivně ztlumené.
To první vědomí, že přežil cestu z Kanady do svého doupěte, bylo přebito strachem ve chvíli, kdy ji na dně opuštěného zlatého dolu hodili do cely.

Potom, zatímco hodiny míjely a ona byla připoutána ke zdi a zbita jako nějaká piñata, se její úleva změnila ve zmatenou zuřivost.
Kde sakra byl její údajný životní druh?
A proč svým lidem dovolil, aby s ní zacházeli jako s nějakým nepřítelem?
Bylo možné, že byl příliš nemocný na to, aby požadoval její osvobození?
Nebo bude držena jako zajatkyně, dokud nebude zrušeno životní spojení?
Snažila se držet víry, že se Roke každou chvíli objeví a pustí ji ven z toho vězení. Bylo to buď tohle, nebo upadnout do šílenství.
Náhle ztuhla. Počkat. Byla to… hovězí pečeně, co cítila? Možná, že po tom všem už upadla do šílenství.
Ty nesouvislé myšlenky jí sotva projely hlavou, když svíčky umístěné mimo celu vzplanuly k životu a z bočního tunelu se vynořila malá zlatovlasá upírka.
Sally se zasmušile postavila a ovinula kolem svého nahého těla přikrývku, kterou našla na úzkém lůžku.
Dyson ji přinutil, aby se před začátkem bičování svlékla. Byla to obvyklá technika a jejím cílem bylo zesílení jejího ponížení.
Fungovalo to.
Ale když viděla, jak ta upírka pluje směrem k cele a zasouvá velký podnos s jídlem pod dveře, podařilo se jí nashromáždit zbytky zničené pýchy.
Na těch modrých očích a příliš hezké porcelánové tvářičce bylo něco tak zatraceně otravného.
Způsobovalo to, že Sally chtěla vrhnout nějaké kouzlo, které by všechnu tu bledou krásu rozmázlo.
Malichernost?
Ano. Ale komu na tom sakra záleželo?
„Tak brzy?“ přinutila se zamumlat a ignorovala lahodnou vůni, která se linula ve vzduchu. Bože. Chtěla padnout na ruce a na kolena a zhltat celý tác jako nějaké zvíře. „Vyškolený mučitel ví, že má kořisti poskytnout čas na zotavení, než bude znovu začínat s bolestí. V opačném případě to ztrácí svoji účinnost.“
„Nejsem tady, abych ti ublížila,“ protestovala žena a ukázala na tác. „Přinesla jsem ti večeři.“
„Aha.“ Podařil se jí výsměšný úsměv. „To je stará dobrá rutina hodný/zlý polda.“
„Nejsem dost dobrá herečka na to, abych zvládla nějakou roli,“ protestovala žena a s úsměvem ukázala náznak tesáku. „Kdyby bylo po mém, byla bys přikolíkovaná uprostřed pouště a ponechána supům, aby se nažrali. Bohužel, Roke tě odmítá vydat smrti.“
Sally se snažila nereagovat a prsty se jí zaryly do drsné vlněné přikrývky.
„On je… vzhůru?“
Upírka pokrčila rameny. „Našim léčitelům se podařilo zachránit mu život, ale zůstává slabý.“
Sally spolkla knedlík v hrdle, pořád byla lapena mezi nelítostnými obavami o Rokea a zesilujícím se hněvem, že ji ještě nezachránil.
„Pak ti musel říct, že to spojení byla nehoda,“ řekla.
„Taky že řekl.“ Upírka nemohla znít víc znuděně. „Trval také na tom, že se najíš a že ti později přinesou horkou koupel.“
Sally zamrkala. Roke nařídil, aby byla nakrmena a vykoupána jako nějaké zatracené psisko v kleci?
„A to je všechno?“ zachraptěla.
„Co se tebe týče.“
„Nevěřím ti.“ Sally se zády přitiskla na ocelovou stěnu cely. Bolest způsobená Dysonovým bičem nebyla ničím ve srovnání s obrovskou vlnou agónie, která by hrozila, kdyby si dovolila přijmout špinavé lži té ženské. „Nenechal by mě uvězněnou tady dole.“
„Pro teď se plně zabývá svým klanem.“ Modré oči se zúžily. „Má povinnosti, víš.“
„Nemám v úmyslu zasahovat do jeho povinností.“
„Ale už jsi to udělala,“ zasyčela žena náhle.
Sally se zachvěla, když teplota prudce poklesla. Kriste, být poblíž upírů bylo, jako kdyby ji někdo strkal sem a tam do mrazáku.
„Ne úmyslně.“
Žena si znechuceně odfrkla. „Možná ne, ale kvůli tobě opustil svůj lid na celé týdny.“
„Říkala jsem mu, aby se mnou nezůstával.“
„Je to upír cti. Bohužel cítil, že nemá jinou možnost, než ti nabídnout svoji ochranu.“ Ženin tón naznačoval jenom to, co si ona sama o Rokeově volbě myslela. „Teď je-“
„Co?“
Žena si okusovala ret svým tesákem a snažila se vypadat, jako kdyby rozebírala, jestli má svoji myšlenku dokončit nebo ne.
Zákeřná pijavice.
„Nejsem si jistá, jestli Roke chce, abys to věděla.“
„Pověz mi to.“
„Klan se obává, že jeho pouto s tebou je v rozporu s jeho loajalitou.“
„Obává?“ Sally se při těch nečekaných slovech zamračila. „Proč?“
„Nemůže být skutečným vůdcem, pokud věnuje svůj čas tomu, aby se staral o tvoje neustálé potřeby.“ Její hlas byl vyostřený ledovou nenávistí. „My jsme přestáli chybějícího vůdce před už tím a nebudeme tím trpět znovu.“
Sally ignorovala nezaměnitelnou žárlivost té ženy. Bylo zřejmé, že chce Rokea pro sebe.
Žádný velký šok.
„Co to znamená?“
Upírka uchopila mříže cely a její mrazivý pohled přišpendlil Sally na místo.
„Jsou tady mladší a silnější příslušníci klanu, kteří vyhráli bitvy Durotrigesů a jsou teď připraveni bojovat za svoje právo stát se vůdci.“
Ach. Sally se s narůstající hrůzou zvedal žaludek. Ze všech různých scénářů si představovala, že se Roke ke svému klanu vrátí, ale tohle na jejím radaru neprobliklo ani jednou.
„Bude vyzván?“
„Když nebude moct dokázat, že je ochotný odsunout tě stranou.“
„To není fér,“ zašeptala Sally. „On to spojení nevytvořil, to já.“
„Tak ho zruš,“ zasyčela náhle pijavice.
„Já… nemůžu.“
Teplota opět poklesla dolů a potáhla mříže vrstvou ledu.
„Potom jsi ochotná Rokea obětovat?“
„Ne. Samozřejmě, že ne.“ Sevřela deku pevněji, třásla se kombinací chladu a upřímného strachu. Jak by mohl Roke případně bojovat poté, co málem zemřel? To neexistovala žádná pravidla o férovém boji? „Nevím, jak to pouto rozvázat, ale hodlám zjistit jak.“
„Kdy?“
„Nech mě odejít,“ prosila Sally a nevědomky se pohnula, aby se postavila vedle mříží. Sakra. Musí přesvědčit tuhle ženskou, aby ji pustila dřív, než by mohl být Roke vyzván. „Najdu svého otce a-“
„Na to není čas.“ Upírčin hlas obsahoval nutkání, které bylo jako hmatatelná síla. Pokud by Sally nebyla tak silná, neměla by proti němu šanci. „Brzy vstoupí do boje. Je oslabený a je stěží schopný vstát z postele. Není možné, aby to dokázal přežít, pokud to neukončíš.“
Sally se kousla do rtu, strach se v ní proháněl tryskovou rychlostí. Kdyby se Rokeovi něco stalo, byla by to absolutně její vina.
Jak by mohla žít s vědomím, co udělala?
K čertu, kdyby se Rokeovi něco stalo, nechtěla by už žít.
„Nemůžu.“
„Jenom ty to můžeš udělat, Sally,“ naléhala žena. „Přeruš to životní spojení.“
„Je to nemožné,“ vykřikla.
Nutkání pokračovalo a v tichosti do ní bušilo asi tak minutu, pak s mlasknutím jazyka ta pijavice o krok ustoupila a přejela si rukama po cyklistických kalhotách.
„Škoda.“ Do jejího tónu se vrátila nuda a led na mřížích roztál. „Roke doufal, že bys to udělala jednodušeji po dobrém.“
Sally zmateně zamrkala. „Cože?“
„Byl…“ Žena předstírala, že zvažuje svoje slova. „Nespokojen, když se probudil a zjistil, že jsme s tebou zacházeli tak hrubě. To byl on, kdo navrhl, abychom se snažili dotknout tvého měkkého srdce a přesvědčili tě, abys to pouto zrušila. Říkal, že to bude mnohem účinnější než skutečné mučení.“
„Ne.“ Sally prudce zavrtěla hlavou, ale hluboko uvnitř ji srdce probodl střep pochybností. „To by neudělal.“
Smích té upírky zaplnil vzduch a poškrábal Sallyiny obnažené nervy.
„Na tom nezáleží. Jestli to neuděláš po dobrém, po zlém to jde vždycky. Pro mě osobně je to oblíbenější.“ Žena poslala Sally výsměšný polibek, otočila se na podpatku a zamířila zpátky do tunelu. „Užij si večeři.“
Sally se po tom emocionálním zbití cítila paralyzovaná, klesla na kolena a začala likvidovat jídlo. Nevěděla, co si strká do pusy a bylo jí to jedno.
Všechno na čem záleželo, bylo to, aby znovu získala svoji sílu.
Pokud ta upírka mluvila pravdu, pak neměla nikoho, na kom by ohledně útěku ze svého posledního vězení závisela - kromě sebe samé.
Nic nového.
Během těch let byla vězněná, bitá a zrazená víc než jednou a podařilo se jí přežít.
Přežije i tohle.
Předstírala, že si nevšímala slz, které jí stékaly po tváři nebo drobného chvění, které otřásalo jejím tělem, Sally do sebe stoicky naházela pečené hovězí, brambory, chleba a velkou sklenici mléka.
Musela se soustředit na opětovné získání síly a na útěk.
Cokoliv jiného by ji zlomilo.
Sally odstrčila tác pryč a pomalu se postavila na nohy, slabý pach žuly nahradil ledový pach upírky.
„Haló?“ zavolala a uskočila dozadu, když z malé díry ve stropě náhle vypadl nějaký tvar. „Levete?“
S prudkým otřepáním vyslal drobný chrlič oblak prachu do vzduchu. Pak se s mávnutím křídel přikolébal dopředu, jeho výraz byl plný obav.
Ma chérie? Jsi zraněná?“
„Na tom nezáleží.“ S tlukoucím srdcem uchopila mříže cely. „Dostaň mě odsud.“
„To mám v úmyslu,“ ujistil ji Levet a s rostoucím zamračením studoval zámek na dveřích. „Ale to zabezpečení je impozantní.“
Samozřejmě že bylo.
Věřila, že Roke má vězení, které bylo stejně tvrdohlavé a neústupné jako on.
„Můžeš mě dostat ven?“
Chrlič nakrčil čenich. „Ne bez cizí pomoci.“
„Do prdele.“
Levet se natáhl skrz mříže a věnoval jí konejšivé poplácání.
„Nevzdávej to. Vrátím se s galantním rytířem.“
„Rytířem?“ Sally se zamračila, když ten drobný chrlič máchl svými křídly a zmizel v úzkém otvoru na stropě. „Ach… kavalérie,“ zamumlala a přesunula se, aby se zhroutila na okraj lůžka.
Nehodlala být závislá na chrliči, aby ji zachránil.
Nehodlala být závislá na nikom. Nikdy znovu.
Ale potřebovala pár minut, než jídlo nakopne její metabolismus do nějakého rychlostního stupně.
Potom… se dostane ven.
I kdyby musela použít svoji magii, aby zničila všechno kolem sebe.

Roke měl noční můru.
Byl uvězněn ve svém doupěti a nedokázal se dostat ke své životní družce, která byla v nebezpečí. A aby to nebylo už tak dost zlé, něco ho bouchalo do tváře. Přivádělo ho to k šílenství.
„Probuď se,“ zařval mu nějaký neodbytný hlas do ucha a konečně ho vytrhl ze sevření temnoty.
Se zasténáním se přinutil otevřít oči a zašklebil se při pohledu na ošklivý malý čumák, který byl jen pár centimetrů od jeho tváře.
„Dej mi ještě jednu facku, chrliči a proměním tě v bowlingovou kouli,“ zavrčel.
„A jak to uděláš?“ vysmíval se Levet a přestal s fackováním, i když zůstával až příliš blízko. „Jsi svázaný jako vánoční husa.“ Šedé oči se rozšířily. „Sacrebleu. Řekl jsem to správně nebo neřekl?“
„Vypadni od mého obličeje,“ zavrčel Roke a čekal, až ten tvor udělá krok stranou od postele, než pokračoval. „Jak ses sem dostal?“
Levet si odfrkl a jeho křídla se zatřpytila ve světle svíček. „Opět jsem musel udělat frnk proti své vůli.“ Zamračil se a poškrábal si zakrnělý roh. „Myslíš, že je to nezákonné? Měl bych podat stížnost. Samozřejmě, že to byla ta Věštkyně-“
„Dost.“ Roke se proklínal za to, že se na tu otázku vůbec zeptal. Komu sakra záleží na tom, jak se sem dostal? Na ničem nezáleželo, kromě toho, aby se dostal k Sally. „Jenom ze mě sundej ten řetěz.“
Chrlič namířil dráp jeho směrem. „Jenom pokud slíbíš, že pustíš Sally z té odporné cely.“
„Tys ji viděl?“ zachraptěl Roke, zoufale toužil po jakékoliv informaci o své zmizelé družce.
„Bohužel.“
„Co jí udělali?“
„V cele byla krev, takže byla očividně bita, ale věřím, že je to její duševní stav, co utržilo největší škody.“ Levet si ho prohlížel jako by byl něčím, co vylezlo ze stoky. „Jak jsi mohl dovolit, aby se to stalo?“
Roke zaťal zuby při trýznivé myšlence na Sally, která je vyděšená a je sama v temné cele, zatímco se jeho lidi snaží ze všech sil, aby ji zlomili.
On sám si to nikdy, nikdy neodpustí.
Ne že by se chystal tomu malému chrliči přiznat svoji kypící vinu.
Musel pořád zůstat ve vedení, pokud zachrání Sally.
„Zcela očividně jsem nic nedovolil,“ odsekl.
Levet si odfrkl. „Jsou to členové tvého klanu.“
„Věř mi, mám v úmyslu se se svými lidmi vypořádat, ale nejdřív se musíme dostat k Sally,“ zavrčel. „A teď mě pusť.“
Chrlič se přikolébal dopředu a jednoduše roztrhl řetěz, který tak účinně držel Rokea uvězněného a pelášil dozadu, jakmile Roke prudce vyskočil z postele a zamířil k masivní skříni v zadní části místnosti.
Stále oslabený tím jedem - nemluvě o tom, že byl sražen do bezvědomí svým vlastním bratrem z klanu - trvalo Rokeovi další dva pokusy, než vyrval ten těžký kus nábytku z cesty, aby odhalil otvor za ním.
„Tajná chodba?“ zamumlal Levet překvapením. „Proč prostě nejdeš ven a nepožaduješ, aby tvoji lidi Sally propustili? Jsi vůdce, viď že jo?“
Roke zamířil do tunelu, který byl vykopaný pod zem. Žádný upír nebyl bez vlastního tajného zadního východu.
Obvykle víc než jednoho.
„Příslušníci klanu jsou přesvědčeni, že je moje mysl zahalena nějakým kouzlem,“ ponuře přiznal. „Nebudu ztrácet čas tím, že bych se je snažil přesvědčit o svém zdravém rozumu, když mě Sally potřebuje.“
Pach žuly ho hned následoval.
„Proč jsi ji sem přivedl, pokud jsi ji nemohl ochránit?“ obvinil ho Levet.
Roke se zamračil, jeho mozek se na to snažil přijít skrz zahalené vzpomínky, zatímco mířil pryč ze spleti doupat, která byla zahalena do kouzla iluze, aby se podobala opuštěnému hornickému městu.
Pamatoval si boj s démonem. A jak s každou další vteřinou slábl, i když nevěděl o čase a taky že ta šipka obsahovala jed záměrně namíchaný tak, aby zabil upíra.
A pak, když svět začal černat, myslel na to, že Sally na toho dementního bastarda hodila svůj poslední lektvar, ale on sám se vzdálil až příliš daleko, aby věděl, jestli to bylo účinné.
Potom…
Bylo všechno rozmazané.
„Nechtěl jsem ji sem přivést.“
„Tak jak ses sem dostal?“
„Nevím.“
„Ale-“
„Chrliči, sklapni,“ zavrčel Roke a zastavil se, aby jeho smysly proudily obrovskými rozlehlými tunely, které propojovaly zlaté doly.
Zaklesly se do Sally a on zintenzivnil tempo, doufal, že toho otravného chrliče nechal za sebou.
Samozřejmě, jeho štěstí nemohlo být tak skvělé.
Spustil se do opuštěné šachty, Levet se snášel vedle něj a kmital svýma drobnýma nohama, aby udržel krok, zatímco Roke pokračoval ve svém svižném tempu.
„Připadá mi divné, abys nevěděl, jak jsi na tohle místo přicestoval z Kanady.“ Levet ho odmítal nechat v klidu.
„Byl jsem v bezvědomí.“
„To od tebe nebylo moc rozumné,“ ochotně poukázal ten otrapa. „Obzvlášť, když na tobě závisela mladinká panna.“
Roke podrážděně vycenil tesáky. Zatraceně. To si ten chrlič myslí, že nechal Sally zranitelnou záměrně?
„Nebyla v tom žádná volba.“
„Přesto.“
S třepotáním křídel chrlič naštěstí zavřel pusu, snad vycítil, že má Roke blízko k tomu, aby ztratil nervy.
Ještě jeden další závěr, že svoji životní družku záměrně zklamal a nebude zodpovědný za svoje činy.
Roke zpomalil tempo, když zachytil nedávný pach upírů a prohledával tmu kvůli nějakým ukrytým strážím.
Nepřekvapilo ho, že tam žádní nebyli.
Zkázou Zoe byla vždycky její arogance.
Nikdy nebrala v úvahu, že stvoření tak malé jako chrlič by mohlo proklouznout kolem jejích ozbrojených složek a osvobodit Rokea.
Stejně jako on kdysi podcenil krásnou čarodějnici, které se podařilo obrátit mu život vzhůru nohama.
Roke se přesvědčil, že ve stínech nic nečíhá, vklouzl na dno jeskyně a vrhl se směrem k cele.
„Sally,“ zachraptěl, skoro šel na kolena při pohledu na tu křehkou postavu zabalenou do deky a schoulenou na posteli.
Sally zvedla hlavu a odhalila bledou slzami potřísněnou tvář a obrovské zraněné oči.
„Roke?“
„Kriste Pane,“ zasyčel a ruce se mu třásly, jak se snažil soustředit na svoji sílu.
Vlasy jí visely dolů v divoké spleti a štíhlé tělo se třáslo zjevným strachem, vypadala omámeně jako by bojovala ze všech sil, aby se udržela pohromadě. Nikdy ji neviděl tak… křehoučkou.
Ne, když byla vězněna Styxem. Nebo donucena bojovat s tím zvláštním upířím duchem. Dokonce, ani když byli napadeni záhadným démonem Miera.
Čelila každé nové výzvě s odvahou, která byla znepokojující.
A pomyšlení, že ji přivedl až na pokraj porážky.
To bylo neodpustitelné.
„Co tady děláš?“ zasyčela.
„Jsem tady, abych tě dostal ven,“ ujistil ji a použil koncentrovaný výbuch energie, aby zničil zámek.
„Proč?“ zamumlala, její ruka se zvedla nahoru, když vstoupil do cely a hnal se k ní. „Ne. Drž se zpátky.“
Roke se zdráhavě zastavil a ohlédl přes rameno. „Chrliči.“
Levet po něm od vchodu do cely přelétl očima. „Oui?“
„Drž stráž.“
Chrlič se obrátil, aby zamířil směrem k otvoru do tunelu a ocas mu poškubával.
„Trvám na tom, že jsi za tenhle nepořádek zcela zodpovědný, pijavice.“
„To já taky,“ zamumlal Roke a vrátil svoji pozornost zpátky k ženě, která si ho prohlížela očima příliš velkýma s ohledem na její bledou tvář. Opatrně se vkrádal dopředu a byl lhostejný k vědomí, že ho může snadno proměnit v něco ošklivého. Málem si přál, aby to udělala. Zasloužil si být ropuchou. „Nehodlám ti ublížit, lásko. Jenom chci pomoct.“
Raněné oči náhle vzplanuly hněvem. „A to je důvod, proč jsi mě nechal pod zámkem?“
Ušklíbl se a přes jejich spojení životních partnerů ucítil její nefalšovaný pocit zrady.
„Nikdy bych nedovolil, abys byla zavřená.“
„Tohle není to, co mi tvoje přítelkyně řekla.“
Zamračil se. „Přítelkyně?“
„Blonďatá mrcha s modrýma očima, která si užívá způsobování bolesti.“
„Zoe.“ Usedl na okraj lůžka, pohyboval se pomalu dost na to, aby ji nevylekal. Už opravdu nadělal dost škody. „Já ji zabiju.“
„Neobviňuj svoje poskoky,“ vyštěkla a naklonila bradu. „Pouze vykonávají tvoje rozkazy.“
Při ukázce jejího temperamentu skryl úlevu. Pochyboval, že by ocenila vědomí, jak ho vyděsilo, když jejího ducha viděl zdrceného.
„Tomu ve skutečnosti nevěříš,“ zamumlal tiše a dovolil, aby jeho hluboce silná potřeba udržet ji v bezpečí proudila skrz jejich pouto.
Kousla se do spodního rtu a vypadala nesnesitelně mladě. „Tak proč jsi mě opustil?“

„Opustil tě?“ Jeho ruce se natáhly, aby orámovaly její tvář. „Kriste Pane, Sally, doslova bych prošel jámy pekelné jen, abych byl s tebou.“

30 komentářů:

  1. Děkuji moc za další kapitolu a korekci

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad a korekci :)

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  4. Konečne sa Roke dostal k Sally ☺ Teraz sa len dostať do bezpečia ☺
    Vďaka za preklad a korekciu ☺

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za další kapitolu. Jsem zvědavá jak se dostanou pryč a jestli to Zoe přežije.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za další kapitolu.Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...😘😉

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za pokračování 😆😘

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za ďalšie skvelé pokračovanue

    OdpovědětVymazat
  12. Doufám, že si to Roke se svojí takzvanou rodinkou pěkně vyřídí. Moc děkuji za kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Ďakujem...ste super

    OdpovědětVymazat
  15. Strašne moc ďakujem za pokračovanie, super kapitola, krásny preklad a korekcia. Ďakujem. ♥

    OdpovědětVymazat
  16. Moc,moc ďakujem za skvelú kapitolu,dievčatá ❤

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  18. Ďakujem pekne za preklad kapitoly

    OdpovědětVymazat