sobota 15. července 2017

Potěšení temného prince - Kapitola 12

Překlad Wenice, korektura Majka

Lucia řekla MacRieveovi, že není omezována jeho zvířecími potřebami. A on svým hlubokým chrapotem odpověděl: „Po jedné noci se mnou, Lousho, budeš.“
Měl pravdu. Nedokázala na něj přestat myslet a znovu si připomínala, jak se jí dotýkal.
Teď hluboko uprostřed noci ležela v posteli - jednolůžku, protože dvoulůžko by ho nikdy neměla s kým sdílet - a lámala si hlavu kvůli muži uvězněnému tam dole. Byla zoufale rozhodnutá zjistit, jakou moc nad ní má – a zírala do stropního ventilátoru, jako kdyby měl všechny odpovědi na záhadu, jakou byl Garreth MacRieve.

Je pravda, že ten Lykaj měl jasné charakteristické rysy: zlaté oči, svalnaté tělo, široká ramena, která byla zdánlivě stvořená k tomu, aby se jich držela.
Jeho pevné rty. Neuplynula minuta, aby nevzpomínala na to, jak byly cítit na jejích. Nevěděla, jak vydržela tak dlouho bez líbání. Nebo na to, že se k tomu nikdy nemohla vrátit.
Lucia dokonce oceňovala jeho zuřivou dravost, které byla svědkem, když tomu upírovi vykousl hrdlo. Ale probíhalo tam něco víc, nějaké spojení. Dokonce i během té jejich výměny během dneška na ni měl vliv. Ale nevěnoval jí ten pohled - ten, který říkal, že hodlá jejímu tělu dělat hříšné věci - což byl pravděpodobně jediný důvod, proč se jí nevyprázdnil mozek.
Bála se, že byl tím typem muže, kvůli kterému ženy dělaly neuvážené věci a hloupá rozhodnutí. Přiměl ji, aby si myslela: Přísaha čistoty? Jaká přísaha?
Tu noc v bažině - když byla tak blízko k tomu, aby mu dovolila si ji vzít - bylo to poprvé, co měla orgasmus s mužem. Nebylo divu, že na něj neustále myslela - přiměl ji vyvrcholit. No jasně. Přirozeně to chtěla zažít znovu.
Když si jenom vzpomněla na to, jak se mu oči naplnily touhou, rozbušilo se jí znovu srdce. Byla svědkem toho, když byl téměř úplně nahý, jenom s džínsy na kolenou, a spatřila dráždivé záblesky jeho mohutné erekce. Kdyby neváhala, aby byla s mužem nebo neměla strach z vlastní minulosti, rozptýlil by ji svými polibky na kalhotkách, při kterých se jí kroutily i prsty na nohou.
Teď jí proti košilce pučely bradavky a dech se jí zrychlil. Byla kvůli němu mokrá a bolestně toužila po něčem navíc. Obrátila se na břicho - což bylo horší a tak se otočila zpátky na záda. Zírala do stropu, když si uvědomila, že není třeba s tím bojovat.
Ruka jí vklouzla do kalhotek.

Garretha něco probudilo a dostalo ho to až na hranu. Byl to zvláštní pocit, jako by ve vzduchu praskala elektřina. Nemělo by to být nijak překvapivé - blesk na tomhle bizarním místě zasahoval neustále, jako nějaké přetrvávající mini exploze.
Některé nárazy blesku udeřily tak blízko, až se celé sídlo třáslo a ze stropu pršel prach - zlověstné znamení, že stavba byla postavena už dávno. A mezi údery blesku slyšel ječení Valkýr, hukot televize a energickou hudbu videoher, která byla úplně stejná jako by někdo nehty přejížděl po tabuli.
Navíc ještě ke svému trápení mohl Garreth každou hodinu cítit Luciinu vůni a slyšet její hlas. Slyšel, jak tomu zářícímu bláznovi šeptá:
„Cítím, že je silnější víc než kdykoliv předtím,“ řekla Lucia dnes odpoledne. Kdo?
„Tak to jsem ráda, že máme náhradní plán,“ odpověděla Regin. Náhradní plán k čemu?
„Všechno záleží na tom, jestli to najdeme. Jestli mám jít tohle kolo dovnitř, tak chci mít možnost dostat se zase ven.“ Najít co? V čem to zpropadeně jede?
„Kolik máme času?“
„Možná rok. Než přijdou…“
Než přijde kdo - nebo co? Co tím Lucia myslela?
Přivádělo ho k šílenství, že se nevrátila bez ohledu na to, jak moc hulákal. Byla tou nejzáhadnější ženou, jakou si vůbec dokázal představit a celý den a celou noc se to tajemství prohlubovalo-
Náhle zachytil vůni… její touhy? Cítil, jak proudí ve vzduchu a cítil, že přicházela od ní.
Udeřilo do něj poznání. Ne, to nemůže být. Ona by nedělala…

Lucia zavřela oči, jakmile se její prsty zanořily do kalhotek a hledaly - až našly - mokré tělo.
S povzdechem přejela po nateklém klitorisu a fantazírovala o MacRieveově těle. Vytvářel se nepřetržitý úder blesku. Další přejetí, když si představila jeho hodně potlučený hrudník plný svalů. Mnula ho rychleji… a rychleji…
Jeho trup se dole zužoval do úzkých boků. Zasténala. Ta stopa tmavých chloupků, které vedly dolů až k jeho tvrdé erekci-
„Lousho!“ Zařval.
Prudce se na posteli zvedla a odtrhla ruku pryč. Nemohl to vědět… určitě ne.
Pojď ke mně!
Věděl to! Ach, bohové, co teď mám dělat? Její sestry už byly podezíravé a naznačovaly, že ten zájem možná šel oběma směry. Co má udělat? Oči jí těkaly po místnosti.
Když znovu zařval její jméno, vyskočila z postele a popadla župan, který měla v šatníku. Pospíšila si z pokoje ven a kradla se dolů do sklepa.
Jakmile vstoupila dovnitř, uklidnil se. Jako by uvěznil tu bestii, kterou byl a sledoval každý její pohyb.
„Co je to s tebou?“ Dožadovala se, zatímco se blížila ke kleci. „Proč po mě pořád řveš? Já nejsem ta, kdo má moc tě osvobodit.“
„Můžeš odemknout.“
„Neudělám to. Šetři dech.“
Zkoumal její výraz kvůli nějakému slabému místu a zřejmě žádné nenašel, tak změnil taktiku.
„Tak pojď ke mně.“ Duhovky se mu mihotaly z modré barvy zpátky na zlatou.
„Proč?“
„Abych za tebe mohl dokončit to, cos začala ve své posteli.“
Cítila, jak jí vzplanuly tváře. „Já ne… O č-čem to mluvíš?“
„Pojď sem, Lousho.“ Jeho hlas byl stejně fascinující jako jeho oči.
„Jestli si myslíš, že mě svedeš, abych tě osvobodila, tak to se nestane.“
„Svedu tě ke svému vlastnímu konci, lásko.“
Zaváhala a podívala se přes rameno.
„Vzpomínáš si, jak skvělé to bylo tu noc v zátoce? Jak jsem tě přiměl, abys to cítila?“
Noc plná potu, touhy a blesků. Při té vzpomínce se zachvěla. „To byla chyba - neměla jsem tě povzbuzovat.“
„Pojď ke mně.“ Znovu měl v očích ten pohled.
„A co uděláš?“ Mozek se jí vyprázdnil. K čertu s ním, čím ji dokáže takhle držet v šachu?
„Dovol mi, abych tě políbil.“
Pootevřela rty a těsně venku udeřil blesk. „Skrz mříže?“ Tahle stránka se jí ve skutečnosti zamlouvala. Mříže byly asi dvanáct centimetrů od sebe, takže by bylo možné, aby se políbili - ale bylo nepravděpodobné, že by se to vymklo z rukou.
Mohla bych tuhle situaci kontrolovat lépe než předtím.
„Ano. Prostě tě potřebuju políbit. Dotknout se tě.“
„Ne, to nemůžu,“ zašeptala, i když se přistihla, že se k němu přisunula blíž jako by ji přitahoval nějaký magnet. „Proč mě pořád pronásleduješ - když tvrdíš, že nejsem tvoje družka?“
„Protože, Valkýro, jsi ta nejvíc žádoucí žena, jakou jsem kdy poznal.“
A ty jsi ten nejvíc žádoucí muž, jakého jsem si kdy představovala. Ano, skrz ty mříže. Mohla by uspokojit svoji zvědavost - zjistit tak jeho přitažlivost. Abych s ní mohla lépe bojovat.
Nohy jí zeslábly. Dokážu to kontrolovat, prostě si navzájem přineseme rozkoš. Když se natáhla dopředu, aby neupadla a položila ruce na mříže, hned ji za ně popadl. Vsál špičku jejího prstu - toho, se kterým masturbovala - mezi rty a zavrčel: „Ach bohové, ženská, tvoje chuť…“
Úder blesku se přednastavil, aby udeřil a ona roztála.

28 komentářů:

  1. Děkuji moc za další kapitolu 😊

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...😘😉

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie☺

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem krásne za ďalšiu kapitolu

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem moc ❤❤❤ teším sa na ďalšiu kapitolu❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem krásne za novú kapitolu,dievčatá ❤

    OdpovědětVymazat
  8. Vyborneee, dekuji moc. Těším se na další :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat