středa 14. června 2017

Séverin - 3. kapitola

Překlad Wenice, korektura Mika

Miminko plakalo a dělalo povyk, zatímco čekalo na svoji matku, až se posadí a rozepne si kojící podprsenku. Ashe Pascalová byla očividně velice zběhlá, protože měla proužek bavlny dole a přisáté dítě dřív, než svým pozadím vůbec dosedla na kožené sedadlo.
„Páni, ta je hladová,“ řekla žena, pohodlně se opřela v křesle a věnovala Taylor jemný úsměv.
„Je krásná,“ řekla Taylor.
„Děkuji. Taky si to myslím. Ale myslím, že je to tím pohledem matky, jakým se na ni dívám.“ Spiklenecky sklonila bradu a pár černých kadeří jí spadlo kolem obličeje dolů. „Několik těch Panterů si myslí, že je to plačící stroj na hovínka.“

Taylor se zasmála, ale ten zvuk vyzněl mírně naprázdno. Je pravda, že byla vděčná, že je ve městě v krásném domě koloniálního stylu, který sloužil jako velitelství pro Diplomaty Panterů. Hodlala se setkat s Raphaelem – a tahle žena byla jeho životní družka. Bylo to přesně tak, jak to chtěla. A přesto dokázala myslet jenom na Séverina. Bez ohledu na to, čemu ostatní Lovci věřili, snažil se ji chránit. Vidět ho padnout k zemi tímhle způsobem, nějakou jehlou do krku… byla na toho tmavovlasého Lovce tak naštvaná. Rage. Perfektní jméno. Dali jí na výběr buď jít s nimi do města, nebo se nechat doprovodit na hranice.
Nebyl to moc velký výběr. Ale celou cestu do města si přísahala, že s Raphaelem promluví o Séverinovi a ujistí se, že je v pořádku. Zeptá se, jestli ho může znovu vidět. Dlužila mu to.
„Takže, slyšela jsem, že hledáš nějaké místo k útěku?“
Taylor vzhlédla a uvědomila si, že byla v hlubokém zamyšlení. „Pardon?“
„Nějaké místo k útěku?“ Tváře Ashe zrudly do růžova. „Omlouvám se. Možná to není moje věc.“
Taylor zavrtěla hlavou. „Ne, to je v pořádku. Neměla jsem v úmyslu to nějak tajit. Hledám azyl. Hledám místo, které mě dokáže udržet v bezpečí.“
„Lena zmínila nějakého muže…“ naléhala Ashe jemně.
„Můj bývalý,“ vysvětlila Taylor. Možná by se měla stydět nebo být kvůli pravdě v rozpacích. Ale nebyla. Byla to její pravda. Propadla slizkému, inteligentnímu a zdánlivě světáckému muži, kterému dovolila, aby ji ovládal a nakonec jí ublížil. Ale to už skončilo. Ostuda by byla, kdyby toho člověka nechala, aby ji teď zlomil - přinutil ji vrátit se domů. Přinutil ji žít ve strachu.
„Ztratila jsem rodinu, když mi bylo šestnáct,“ začala a ošila se na hnědé kožené pohovce, o které jí bylo řečeno, aby se na ni posadila, když ji asi před patnácti minutami zavedl Parish do Raphaelovy kanceláře. „Bratra a rodiče, při autonehodě.“
Hnědé oči Ashe byly vřelé soucitem. „Ach můj bože, to je mi líto.“
„To je v pořádku,“ ujistila ji Taylor. „Ve skutečnosti mi bylo dobře. Jedna z mých učitelek mi pomohla a nechala mě zůstat s ní a jejím manželem. Byli tak úžasní a podporovali mě. Absolvovala jsem s vyznamenáním a šla na vysokou školu. Chtěla jsem být taky učitelkou.“ Při té vzpomínce se pro sebe usmála. „Anglické literatury. Našla jsem neuvěřitelnou střední školu a pracovala tam tři roky. Pak jsem jednou v noci jela domů a z boku do mě narazilo auto. Fyzicky jsem byla v pořádku, ale psychicky to se mnou něco udělalo. Snažila jsem se vrátit k učení, ale můj strach byl zdrcující. Což nebylo vůči dětem fér.“ Taylořiny oči vzhlédly a spojily se se ženou před ní. „Muž, který do mě narazil, byl Edgar, můj bývalý.“
Ashe přikývla. „Bylo to schválně?“
„Ne. To si nemyslím. Ale rozhodně mě viděl, jak jsem se sesypala a využil toho. Líbilo se mu, že jsem slabá.“ Taylor se přikrčila, každý kousek jejího já necítil bolest z jeho ruky, ale nevolnost z toho ponížení. „Nenáviděla jsem to, že jsem slabá.“
„Nebyla jsi slabá,“ řekla Ashe s tichým zapálením. „Víš to, že ano? Měla jsi posttraumatický syndrom nebo tak něco. Kvůli té nehodě. Pak ses pravděpodobně cítila jako by se o tebe staral…“
„Začala jsem to chápat asi po měsíci. Byla jsem silnější a Edgar byl čím dál tím víc nejistý. Musel vědět, kde jsem byla každou vteřinu dne. Když jsem nezvedla telefon, protože jsem byla v koupelně…“ Zavrtěla znechuceně hlavou. Bože, jak mohla dopustit, aby to snášela tak dlouho? „Je to finančník a pracoval pro tu kliniku v New Orleans. Přiměl mě, abych se tam potloukala jenom proto, aby mě mohl pořád sledovat.“
„To je zatracená noční můra.“
„To byla. Když jsem se cítila připravená vrátit do práce, nechtěl mi to dovolit.“ Posadila se trochu rovněji. „Ale stejně jsem to udělala. Začala jsem s doučováním. Zezačátku to bylo v pořádku, ale jednoho dne jsem pracovala s osmnáctiletým chlapcem na jeho maturitní práci. Edgar mě později vyzvedl a byl přesvědčený o tom, že jsem s tím klukem spala.“ Projela jí nevolnost. „Řekl mi, že už nikdy nikam bez něj nepůjdu. Řekla jsem mu, že se v tomhle mýlí. To bylo poprvé, co na mě vztáhl ruce.“
„Ach, Taylor…“
Zatraceně, nechtěla lítost. Opravdu ne. Byla teď v pořádku, byla silná a schopná. Prostě potřebovala žít ve světě bez Edgara.
„Je tady problém,“ dodala. „Odmítá věřit, že jsme skončili. Řekl, že jsem jeho už navěky až do dne, kdy zemřeme. Dala jsem na policii hlášení o obtěžování, ale to je všechno, co jsem mohla udělat. Ne že by na nějakém soudním příkazu záleželo. Má přátele všude. A já si uvědomila, že nemám přátele nikde.“
Dřív než Ashe stačila něco říct, otevřely se dveře a vstoupil nějaký muž. Byl vysoký a nádherný, měl dlouhé zlaté vlasy a Taylor ho okamžitě poznala. Z novin. Tohle byl Raphael. Šel rovnou k Ashe a dal jí polibek.
Ma chère, nevěděl jsem, že jsi dneska tady.“ Sklonil se a dal pusu také dítěti. „Dáváš si něco dobrého, moje maličká?“
Ta slova a to jednání překvapivě nečekaně vehnalo Taylor slzy do očí. Tohle… Ach, tohle bylo to, jak má skutečný muž zacházet se svojí partnerkou. S něžností, náklonností, zranitelností. Ashe byla velice šťastná žena.
Poté, co věnoval svému dítěti ještě jednu pusu na hlavičku, Raphael šel a sedl si na okraj stolu. Vzal Taylor na vědomí a pak obrátil pohled zpátky na svoji životní družku, jako kdyby něco zapomněl. „Ma chère, neříkala jsi, že má Soyala v deset nějaké vyšetření?“
„Zrušila jsem ho.“ Ashe mu věnovala velice ostrý pohled. „Přeložila jsem to.“
Vrátil jí svůj vlastní pohled. „Možná by se mnou slečna Taylor ráda mluvila o samotě.“
Ashe se usmála. Byl to zdrženlivý, téměř šibalský úsměv. „Já myslím, že ne. A chci slyšet, co jí hodláš říct.“
„Ashe-“ začal.
Přerušila ho. „To se nestane, Raphe. Taylor tady potřebuje kamarádku a to jsem já.“
Taylor se k ní obrátila. Jsi si jistá? Jsi si jistá, že se do toho chceš pustit? Vzít mě na palubu? ptala se jí tiše. Ashe jí věnovala zářivý úsměv.
„Kamarádku?“ opakoval Raphael a nadzvedl obočí.
„Přesně tak,“ řekla Ashe. „Teď pokračuj. Vytáhni na mě všechno z diplomatické frakce. Víš, že to miluju.“
Raphael se na ni upřeně díval a rty se mu v koutcích prohnuly nahoru, oči měl plné zjevné lásky. Nakonec si povzdechl, byl šťastně poražen. „Jsi právě takhle překrásná, ma chère. S naším mládětem u prsu.“
Usmála se na něj. „Naším prvním mládětem.“
V hrdle mu zavibrovalo tiché zavrčení a jeho oči vzplály zlatým ohněm. Poté si zdánlivě vzpomněl na to, kde je a s kým je, a otočil se zpátky k Taylor. „Omlouvám se, slečno Taylor.“
Taylor se taky usmála a zavrtěla hlavou. „To je v pořádku.“ Ve skutečnosti to bylo víc než v pořádku. Byla to připomínka toho, že silní sebevědomí muži milují silné sebevědomé ženy.
„Musím se zeptat,“ začal Raphael a jeho výraz byl opatrný. „Ublížil vám Séverin?“
„Ne. Ne, vůbec ne.“ Vášeň v jejím hlase byla naprosto očividná. Nejen pro ni samotnou, ale i pro Ashe a Raphaela. „Chci tím říct, že mě chránil. Silně pršelo a já se… ztratila.“ Vůdce Diplomatů nepotřebuje všechny detaily.
„Ach, díky všem bohyním,“ zamumlal. „To by byla noční můra. Člověk zraněný nebo zabitý ve Wildlands. Už teď vidím titulky. Vidím ty rozzuřené lidi na našich hranicích. To jsou přesně ty zprávy, které potřebujeme.“
„Raphe,“ pokárala ho Ashe.
„Co je?“
„Nejsi moc necitlivý?“
Ušklíbl se a obrátil se zpátky k Taylor. „Opět se omlouvám, slečno Taylor-“
„To je v pořádku a prosím, říkejte mi jen Taylor.“ Jemně se usmála. „Poslyšte, já vím, že jsem vás dostala do svízelné situace. Tohle není něco, co normálně řešíte. Chápu to. Opravdu. Jenom vás žádám, abyste jednou udělali výjimku.“
„To není tak jednoduché, Taylor,“ řekl jí Raphael. „Přál bych si, aby bylo. Vyrozuměl jsem, že jsi v průšvihu. Ale pro něco takového potřebujeme mnohem víc než můj souhlas. A jako živočišné druhy jsme uprostřed jednání s-“
„Raphe,“ přerušila ho Ashe, odtáhla teď spící dítě od prsu a zakryla se. „Tam zvenku našich hranic je nějaký chlap, který jí chce ublížit. Nezastaví se před ničím, aby jí ublížil.“ Tmavá obočí se nadzvedla nad sytě hnědýma očima. „Ty bys ji do toho poslal zpátky?“
Vůdce Panterů povzdechl. „To bych nechtěl, ma chère. Samozřejmě. Jakýkoliv samec, který v hněvu vztáhne ruce na samici, si nezaslouží nic menšího než smrt. Ale my jsme už teď obviněni z toho, že jsme barbaři. Zvířecí lidi. Co když tenhle lidský samec řekne tisku, že jsme mu vzali životní družku?“
„Nejsem jeho družka!“ vykřikla Taylor a pak se stáhla zpátky. „Nepatřím nikomu jinému než sobě.“ Trochu posmutněla. „Je mi líto, že jsem sem přinesla i svoje problémy. Edgar by tohle mohl vážně udělat. Udělat z toho obrovskou nechutnost. Má moc a kvůli té klinice, kde pracuje a která právě vyhořela, má ještě méně rozumu než-“
„Cos to říkala?“ Raphael se k ní přiblížil.
Taylor se ani nepohnula. „Že se z něj stává iracionál-“
„Ne. To o té klinice, co vyhořela.“
Před Raphaelovou kanceláří vypukl náhlý rozruch. Křičení hlasů se mísilo se zvuky stolů, které se řítily na zem a s rozbíjením lamp. Taylor ty zvuky poznávala. Věděla, co po těch zvucích přicházelo – aspoň v jejím světě. Potlačila reakci svého těla, jakmile se prudce rozletěly dveře a Séverin, ta masivní zlatá puma, hrdě nakráčela dovnitř.
* * *
Žena.
Moje žena.
Má v krvi strach.
Ze mě? Ne. Ona by se mě nebála. Já jsem ten, kdo se o ni stará. Musí to být ten Suit.
Přimhouřil oči na pumu před sebou, barva jeho stříbrných očí se změnila ve zlato a zavrčel. Raphael se rychle přeměnil do své vlastní kočky a byl připravený hned před svojí životní družkou, varovně vrčel.
„Dobře, to stačí,“ zasyčela Ashe divokým šeptem. „Pokud jeden z vás tohle dítě probudí, budete se muset vypořádat se mnou.“
Dítě?
Mládě.
Ach ano, slyšel o tom maličkém, co se narodilo. Zázrak, tak jí říkali Panteři. A možná i byla. Séverin nic takového neznal. Nestaral se o nic z toho. Cílem bylo vytvoření nového života, nového druhu a to byla jeho každodenní noční můra, než unikl a přišel do Wildlands. Jehly a krev, nekonečné vzorky jeho moči a spermatu…
Ale i když ho nezajímal stvořený druh života, který ležel v náručí té ženy, zajímal se ještě méně o to, aby ho vyděsil. Stáhl se, zatáhl drápy a posadil se.
Několik dlouhých okamžiků Raphael přecházel sem a tam před svou ženou. Bezpochyby se rozhodoval o tom, jestli Séverinovi věřit. Ale s jedním pohledem té ženy se přeměnil zpět do lidské podoby a do svých fajnových hadrů, aby stanul Séverinovi tváří v tvář.
„Co to sakra děláš, že sem takhle vpadneš?“ dožadoval se Raphael. „Ta žena - Taylor - už teď žije ve strachu! Jenom bohyně ví, jaké další škody jsi nadělal, když jsi ji držel uvězněnou v tom svým zkurveným domě ve stromě-“
„Raphe,“ pronesla Ash varovně, když Séverin zkřivil pysky.
Podíval se na ni a přikývl. „Jistě. Omlouvám se, ma chère. Nebudu klít před naším mládětem.“
„Nejsou to ty nadávky,“ řekla. „Soyala o tom ještě nemá ponětí a upřímně řečeno, v téhle smečce si na to možná bude muset zvyknout. Je to ten řev.“
„Já se nebála,“ vybuchla Taylor. „A nebyla jsem uvězněná.“
Séverin k ní obrátil svůj pohled. Taky se na něj dívala, její zelené oči byly něžné jako pohlazení.
„Ve skutečnosti,“ dodala, „jsem takový pocit bezpečí neměla už dlouhou dobu.“ Plaše se na něj usmála. „Dokonce, i když jsem se probudila vedle úplně nahého mužského těla.“
Séverinovým hrudníkem projelo potěšené zadunění. Ne, nebojí se ho.
„Cos to řekla?“ zeptal se jí Raphael. „Viděla jsi ho nahého?“
Taylor zrudly tváře. Bylo to krásné, ten nával krve do její kůže, pomyslel si Séverin. Způsobilo to, že jí oči zářily jako smaragdy na slunci.
„Nic se nestalo,“ objasnila a obrátila svoji pozornost zpátky k Suitovi. „Prostě tak byl, když jsem se probudila. Neměl už podobu kočky. Jsem si jistá, že je to normální.“ Podívala se na Ashe, aby si to ujasnila. „Správně?“
„Ne,“ řekla ta žena. „To je nemožné, Taylor.“
„Co tím myslíš?“
„Séverin nebyl mimo podobu své pumy od doby, kdy před deseti lety přišel do Wildlands,“ řekl Raphael. Jeho pohled zalétl Séverinovým směrem. „Nikdo z nás neví, odkud přišel nebo co se mu stalo předtím, než se sem dostal. Nikdo z nás neví, jak vypadá a jak zní jeho hlas. Ve skutečnosti ani nevíme jeho skutečné jméno. Nebo jestli ho vůbec má. Starší mu dali jmén-“
„Séverin,“ pronesla a obrátila se k němu.
Zmatek.
Ale něha.
Ona chce vědět víc.
Chce vědět všechno.
Ale můžu jí to poskytnout?
Věřit jí ohledně toho?
Člověk.
Srst se mu při té představě naježila, zatímco Raphael vysvětloval: „Protože to zní jako "save - zachráněn". Pro Starší byl zachráněn.“
Taylor na něj dlouhé vteřiny upřeně hleděla a očima přejížděla po tváři jeho kočky. Pak tiše, ale jasně promluvila. „Má stříbrné oči stejně jako jeho puma - ale se skvrnkami bledě modré barvy. Jako má obloha těsně před svítáním. A dlouhé vlasy. Ne tak dlouhé jako máš ty, Raphaeli, ale jsou stejně husté jako ty tvoje a mají barvu karamelu. Je vysoký s tělem mramorové sochy. A když si dovolí, aby se usmál, je to jako by se rozsvítil celý svět.“
Při jejím popisu bylo v místnosti naprosté ticho a Séverin uvnitř svých svalů a krve cítil zvláštní pocit.
Její slova.
Jak mě viděla jako muže.
Moje oči? Můj úsměv?
Já se usmál?
Sotva vím, co to úsměv je. A přesto jsem se na ni usmál?
„Séverine,“ začal Raphael a pronikl tak do jeho myšlenek. „Když ses ukázal jí, mohl bys totéž udělat i s námi? Dovolit nám, abychom tě poznali?“
Ta otázka byla jako rána do břicha. Tolik let ve svém doupěti si přál a uvažoval nad tím, jestli by se mohl zbavit srsti a dovolit tomu člověku v sobě trochu svobody. Strach z toho, že bude tak zranitelný, přiměl Séverina, aby se otočil a uštědřil Suitovi tvrdý pohled. Ať už se dneska ráno stalo cokoliv, byla to anomálie. To, že se probudil vedle Taylor ve svém mužském těle - že cítil hlad člověka, jeho touhy. Nebyla to proměna, kterou udělal vědomě. Zavrtěl masivní hlavou.
Ne.
Raphael si povzdechl. „Je to vězení, v kterém ses rozhodl žít, bratře. Ve své mysli a srdci. My pro tebe nepředstavujeme žádnou hrozbu. My jenom chceme, abys byl součástí komunity, poznal svoji rodinu, svůj vlastní druh. Přijď na kliniku a dovol Nurturerům, aby ti pomohli. Dovol jim, aby tě vytáhli z kočky ven.“
Séverin na samce vzdorně zavrčel.
Nikdy.
Nikdy se na kliniku nevrátím.
Jsem volný.
„Paličáku.“ Raphael na něj vrhl ostrý pohled. „Nemůžeš unášet lidi. Nezáleží na tom, jestli se domnívají, že jsou v tvé společnosti sami v bezpečí.“
Séverin už toho měl dost. Byl čím dál tím víc neklidný, když byl tady, ve městě, pod mnoha ostražitými pohledy zvědavých očí. Potřeboval vzduch, prostor, svoje doupě.
A ji.
Tiše našlapoval směrem k Taylor a začal se o ni třít hlavou a čenichem. Pak otevřel čelisti a opatrně je uzavřel kolem její ruky. Prudce se nadechla, ale neodporovala mu.
„Do prdele,“ pronesl Raphael za nimi. „On si ji označil.“
„Budeš to mít těžké, abys ji přinutil odejít, mon chèr,“ poznamenala Ashe suše.
„Taylor?“ zeptal se Raphael.
Podívala se na něj.
„Ta klinika, o které jsi říkala, že vyhořela? Jmenovala se Haymore Centrum?“
Otevřela pusu. „Jak to víš?“

Raphael se s povzdechem obrátil ke své životní družce a vyměnili si mezi sebou nějaký pohled. „Ona nikam nepůjde.“

45 komentářů:

  1. Perfektní, děkuji moc za další skvělou kapitolu a korekci

    OdpovědětVymazat
  2. Opět skvělá kapitola. Díky moc. HankaP

    OdpovědětVymazat
  3. To bolo tak skvelé ;-) ;-)
    Dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania 😉😉

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem pekne za super preklad som veľmi zvedavá ako to bude ďalej...

    OdpovědětVymazat
  7. To se to kolečko pěkně uzavírá. Dík moc za další kapitolu!

    OdpovědětVymazat
  8. Perfektna kapitola. Dakujem za skvele pokracovanie a tesim sa na dalsie. Uz aby bolo. Dik. GabiM

    OdpovědětVymazat
  9. Tak tohle bylo úžasný! Nemám teď moc času na čtení, takže jsem asi dva díly pozadu, ale tahle kapitola... Whau. Absolutní paráda. A úžasný překlad. Děkuji.

    Musím dočíst, co mi chybí.

    OdpovědětVymazat
  10. Dakuejm za preklad. VV

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za krásnou kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji. Těšším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Ďakujem za ďalšiu skvelú kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji moc za další kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za další úžasnou kapitolu

    OdpovědětVymazat
  17. Wau,dekuji moc. Skvělý příběh,těším se na další kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  18. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za další kapitolu!

    OdpovědětVymazat
  20. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat