pátek 16. června 2017

Pronásledovaná temnota - 8. kapitola

Překlad Wenice, korektura Mika

Trvalo téměř dvě hodiny, než se dostali k přístavišti, které bylo postavené na nehostinném úseku skalnaté pláže a další čtvrthodinu trvalo, než loď proplula drsnými vlnami. Ale nakonec se dostali na malý ostrov kousek od pobřeží.
Roke táhl zdráhavou Sally za ruku, aby ji provedl kolem utkané iluze, která oklamala lidské oko, aby věřilo tomu, že na tom ostrově není nic víc než opuštěný maják a vstoupil do Pandořiny skříňky.
Okamžitě byli obklopeni tyčícím se řeckým chrámem naplněného amfiteátry, ve kterých tančily nahé vodní víly a vyhřívanými lázněmi, které završovaly krásné nymfy.

Jakmile vstoupili do obrovské vstupní haly, objevili se před nimi otroci odění v tógách, kteří nabízeli sklenice šampaňského, nebo pro něj i doušek krve z vlastního hrdla. Většina upírů dávala přednost tomu, aby pila přímo ze zdroje.
Roke je chvatně odmávl pryč, vycítil Sallyin narůstající strach.
Měla pádný důvod, aby nedůvěřovala upírům a on ji právě přivedl na místo, které bylo plné desítkami jeho bratrů, a všichni se oddávali svým nejprimitivnějším touhám.
Bohužel tohle pro ni bylo jediné místo, které bylo dost blízko na to, aby se setkali s Cynem a kde pro ně mohlo být zajištěno bezpečí.
Kolem těch ochran, které obklopovaly ostrov, by nemělo být nic schopné proklouznout. Jak magicky tak fyzicky.
Jako kdyby se to tvrzení mělo dokázat, do haly elegantně vkročila úchvatná blonďatá upírka, její bujné tělo bylo stěží zakryté zlatem protkávanou tógou a její porcelánová tvář byla dost krásná i na anděla. Ale téměř černé oči byly tvrdé a nemilosrdné, zatímco se zběžně rozhlížely po svém okolí.
Bliss kdysi pracovala pro Vipera v jeho klubu v Chicagu a tento smrtící dravec prokázal určitý talent pro vytváření atmosféry, do které se démoni hrnuli, aby si užívali zábavy. Také ukázala vrozenou mazanost, kterou Viper pohotově ocenil.
Dal jí malé jmění a řekl jí, aby stvořila fantazii.
Nařízení, které více než splnila.
Bliss kráčela po mramorové podlaze a dovolila úsměvu, aby jí zkroutil rty.
„Nazdárek, úžasňáku,“ zamumlala a její tichý hlas byl jako pozvánka k sexu, když sklouzla svým studeným pohledem směrem k Sally. „Chceš, aby se tvoje večeře očistila a dala do nějakého kostýmu? Mohla by zvládnout celkem pěknou otrokyni.“
Sally ztuhla a silné pobouření překonalo její strach. „Otrokyni?“
Dal kolem ní ruku. Nejen kvůli touze veřejně ji prohlásit za svůj majetek, ale aby jí zabránil udělat něco impulzivního.
Jeho životní družka byla přesně šílená dost na to, aby vyslala nějaké kouzlo, které by způsobilo chaos a nakonec by je oba dva zabilo.
„Nejsme tady za zábavou,“ informoval Bliss a nepřekvapilo ho, když pomalu přišla dopředu, aby přejela karmínově nalakovaným nehtem po kůži jeho bundy.
Zkřížil cesty s touhle krásnou upírkou již před několika lety a ona mu dala jasně najevo, že by neřekla ne nějakému sblížení a osobní pozornosti.
„Jsi si jistý?“ Pootevřela rty, aby odkryla prodloužené špičáky. „Dělám soukromou show pro velice speciální zákazníky.“
Uchopil její prsty, které se mu toulaly pod bundou, a jeho výraz varovně ztvrdl.
„Potřebuju soukromý pokoj a lidskou večeři,“ přikázal a podíval se směrem k Sally, která se zuřivým předstíráním lhostejnosti upřeně zírala na protější zeď. „S jablečným koláčem.“
Bliss se zamračila, nijak ji nepotěšilo, že byla odmítnuta.
Nestávalo se to často.
Pravděpodobně nikdy.
„Nemám tušení, jestli máme jablečný koláč nebo ne.“
Dovolil své síle, aby roztřásla nesmírně cenné mramorové sochy umístěné v mělkých výklencích.
„Objednej ho někde venku.“
Když si uvědomila, že si nehraje, Bliss přešla z uražené ženy k vlídné hostitelce.
„Tvé přání je nám rozkazem.“ Otočila se s plynulou grácií a zamířila směrem ke dvojici antických sloupů, které vedly do chodby. „Tudy.“
„Už přišel Cyn?“ zeptal se a jeho ruka zůstávala Sally kolem ztuhlých ramen, zatímco ji svižným tempem nutil následovat Bliss.
„Ano, užívá si lázně.“
Roke protočil oči v sloup. Typické. Cyn byl rozený požitkář, který se oddával svým různorodým vášním kdykoliv se naskytla příležitost.
Bude muset pro toho upíra skočit a přivést ho k Sally, i kdyby to znamenalo, že ji zanechá samotnou.
Neexistoval žádný zpropadený způsob, že ji vystaví pohledu desítek upírů ztracených ve vlastní krvežíznivosti.
Bliss otevřela dveře a postavila se stranou, aby je mávnutím uvedla do místnosti, která odrážela téma nějaké řecké vily. Kruhový prostor měl velké množství mramorových antických sloupů a klenutý strop, na kterém byla namalovaná polonahá Pandora otevírající skříňku, aby uvolnila chaos.
Naštěstí byl ten strohý pokoj zařízen několika bílými pohovkami, které obklopovaly praskající oheň hořící v jámě uprostřed mramorové podlahy.
Sally by měla mít dostatečné pohodlí, zatímco on půjde hledat Cyna.
Obrátil se k upírce, která se vznášela u dveří, a dovolil jí zahlédnout dravce ve svém nitru, který zničí kohokoli nebo cokoliv, co ohrozí jeho družku.
„Tato žena je pod mou ochranou. Byl bych velice nespokojen, pokud by se něco pod tvým dohledem stalo.“
„Bude v bezpečí,“ slíbila Bliss a sklouzla vychytralým pohledem směrem k Sallyině bledé tváři než vrátila svoji pozornost na něj. „Nicméně ty bys mohl být trochu zmlácen ještě předtím, než s tebou skončím.“
Ten chraplavý příslib se stále vznášel ve vzduchu, když Bliss zavřela dveře a nechala ho o samotě se ženou, která mu již hrozila, že ho promění v něco ošklivého.
Pomalu se otočil a setkal se s jejím ledovým pohledem.
„Nějaká tvoje přítelkyně?“ zeptala se příliš sladkým tónem.
„Ne,“ popřel bez váhání.
Nehodlal hrát hry, ne takové.
„Chová se, jako by tě velice dobře znala.“
Pokrčil rameny. „Naše cesty se před několika desítkami let zkřížily. Neměl jsem zájem tehdy a nemám zájem ani teď.“
Pohlédla na hrací skříňku, kterou pevně svírala v rukou. „Je velmi krásná.“
Vykročil dopředu a prsty uchopil její bradu, aby jí zaklonil hlavu dozadu. Jeho zadumaný pohled přejel po jejích křehkých rysech a s lítostí prodléval na jejím obezřetném výrazu. Nijak brzy mu neodpustí a ani nezapomene jeho odmítnutí.
„Ale ona není ty.“
Její oči potemněly. „Řekla bych, že to je velký obrovský bonus.“
„Nikdy.“ Palcem jí přejel po spodním rtu. „Chci tebe. Nikoho jiného.“
Zamračila se v pochopitelném zmatku.
Do prdele.
Byl horší než úzkostlivá dospívající holka.
Logika mu říkala, aby ji držel daleko od sebe, ale jeho instinkty odmítaly uposlechnout. Zoufale toužil po tom, aby si ji přitáhl do náruče a nabídl jí útěchu, kterou potřebovala.
„Roke-“
„Budeš tady chráněná,“ přerušil ji. Jedna katastrofa stačí. „Bliss může být jako osina v zadku, ale neměla by Viperův klub na starosti, pokud by k němu nebyla na sto procent loajální.“
Obrátil se zpátky ke dveřím a prudce je otevřel.
„Počkej.“ Sally udělala krok vpřed. „Kam jdeš?“
„Najít Cyna.“
„Neměla bych jít s tebou?“
Ohlédl se přes rameno. „Byla jsi někdy v upířím klubu?“
Ušklíbla se. „Samozřejmě, že ne.“
„Tak mi věř, že budeš šťastnější, když počkáš tady.“
„Proč?“
„Existují… aktivity, u kterých pochybuju, že bys je schvalovala.“
„Aha.“ Přimhouřila oči. „A to je ten jediný důvod, proč chceš, abych zůstala tady?“
Jeho tvář ztvrdla do zachmuřené masky, když si náhle uvědomil, že to není jenom její ctnost, co se snaží ochránit. Byl to klid jeho mysli.
Pouhá myšlenka na to, že by se promenovala před davem nadopovaných upírů, stačila na to, aby jeho vnitřní démon štěkal a vrčel.
„Ne, nechci, aby jiní muži viděli tebe.“
Vypadala uraženě. „Stydíš se, že by tě viděli s čarodějnicí?“
„Ne, já se zatraceně nijak moc nestydím,“ zavrčel. „Chráním to, co je moje.“
„Co tohle má znamenat?“
„Tohle znamená, že jeden náhodný dotyk a budou mrtví.“
„Ach.“ Zamrkala a pusa se jí otevřela při jeho brutální upřímnosti. „To je… šílené.“
Jeho pohled klesl dolů na smyslnou křivku jejích rtů. Rtů, které ho před pouhými několika hodinami odvedly do ráje.
A takhle okamžitě byl tvrdý a bolavý touhou.
„Jsi moje,“ zachraptěl.
„Neříkej takové věci.“
Nevesele se zasmál, když si vyhrnul rukáv bundy, aby ukázal svoji značku životního spojení.
„Nárokovala sis mě jako svého, lásko moje. Teď se můžeš vypořádat s následky.“
Aniž by jí dal čas potřebný k odpovědi, vstoupil do haly a zavřel za sebou dveře.
Dlouhou chvíli váhal, jak byl polapen vůní broskví, která naplňovala vzduch.
Byla ta vůně sytější? Provokativnější?
Tesáky se mu prodloužily a tělo ho bolelo touhou, aby se k ní vrátil. Chtěl ji vtáhnout do náruče a rozbít bariéru, kterou mezi ně umístil.
Místo toho ukázal na postávající upíry, které zřejmě poslala Bliss, aby stáli na stráži.
„Nic se přes vás nedostane dovnitř,“ zavrčel varovně a počkal na jejich přikývnutí, než zamířil směrem k zadní části dlouhé budovy.
Na konci byla mramorová podlaha nahrazena krásnými keramickými obklady a vzduch byl zaplněný vlhkým teplem.
Sluhové odění do tóg lemovali stěny a nabízeli švédský stůl, pití a sexuálně přitažlivá mladá těla.
V Pandořině skříňce bylo v nabídce všechno.
Prošel dvojitou řadou sloupů, aby vstoupil do společenských lázní a obešel veřejné orgie, které právě teď okupovaly hlavní lázeň, která měla velikost olympijského bazénu, a zamířil směrem k mnohem soukromějším pokojům.
Konečně našel Cyna v rohu místnosti, která nabízela pohled na měsícem políbené vlny, které vířily kolem ostrova a hvězdami posetou oblohu.
Uprostřed oranžovo-černé mozaikové dlažby bylo brouzdaliště. V tuto chvíli bylo obklopené stovkou svíček, které se mihotaly v chladném vánku, který sem vanul otevřenými okny.
A uprostřed toho bazénu byl velký upír obklopený dvěma vnadnými nymfami.
Roke se zastavil na okraji bazénu a potřásl hlavou.
Na Cyna, šéfa irského klanu, byl impozantní pohled.
Metr devadesát prastarého berserka se silným hrudníkem a silnými svaly. Cyn měl hustou hřívu tmavých blond vlasů, které proudily dolů do poloviny zad – kromě předních pramenů, které měl zapletené do úzkých copánků a které mu lemovaly tvář.
Jeho rysy byly otevřené a měl hranatou čelist a vysoké lícní kosti. Čelo měl široké a nefritově zelené oči měly husté řasy. Někdo by mohl jeho ústa považovat za příliš smyslná na válečníka a nos měl vyřezaný arogantní linií, ale málokdo by si ho spletl s něčím jiným než s nemilosrdným zabijákem.
Jeho kůže byla dokonale alabastrová s prastarým tetováním Tuatha Dé Danann, což byla řada tetování, které se kroutily a ovíjely v úzkém zeleném vzoru kolem nadloktí.
Cyn se opíral o okraj vany svým nahým tělem, které leželo pod modrou vodou, a měl ruce omotané kolem dvou stejně nahých nymf, které tiskly svá impozantní ňadra na jeho hrudník.
Obě ženy byly blond, ale jedna z nich měla obvyklé modré oči nymf, zatímco ta druhá měla oči šedé.
Nikdy by se nedalo říct, že by Cyn nebyl požitkářem rovných příležitostí.
Irský upír se usmál a ukázal sadu perlově bílých tesáků.
„Roke, vítej.“
„Cyne.“ Roke přesunul pohled k šedooké nymfě, která máchala svými řasami v otevřeném pozvání. „Neruším?“
„Přidej se k nám,“ zamumlal Cyn hlubokým hlasem, jenž byl prošpikovaný akcentem, který nebyl v Irsku slyšet víc než tisíc let. „Je tady toho spousta, kam zaskočit.“
„Velkorysá nabídka, ale musíme si promluvit.“ Roke si zkřížil ruce na prsou, jeho výraz byl stoický. „V soukromí.“
Cyn obrátil oči v sloup. „Vždycky jsi byl kazič zábavy.“
Roke povytáhl obočí. „Kazič zábavy?“
„Suchar. Morous. Škarohlíd.“
„Ne všichni z nás si užívají opilecké orgie, které obsahují záblesky tvého chlupatého bílého zadku.“
„Mám kvalitní zadek,“ protestoval upír a usmál se směrem k modrooké nymfě. „Fiona od něj nedokáže udržet ruce pryč.“
Roke pokrčil rameny. „Dávám přednost potěšení, kde je menší množství vody a méně diváků.“
Cyn se ostře zasmál. „To je fér.“ Vstal a pokynul prsatce číslo jedna a prsatce číslo dvě. „Dejte si pauzu, děvčata.“ Čekal, až se ženy neochotně narovnají a dal mlaskavou pusu na Fioniny našpulené rty. „Nechoďte daleko.“
S pronikavým chichotáním nymfy spěšně opustily místnost, aniž by se obtěžovaly s oblečením.
Roke se ušklíbl. „Jak dokážeš ten zvuk vystát?“
Cyn sáhl po nahřátém ručníku a setřel vodu ze svého masivního těla.
„Copak jsi neviděl ty kozičky? Kdo se sakra stará o chichotání, když můžeš mít svoje osobní plyšové hračky?“
Na Rokea krátce zaútočila vzpomínka na Sallyino štíhlé tělo a ňadra, která mu pasovala do rukou s delikátní dokonalostí. Kdo by chtěl plyšové hračky, když mohl mít mistrovské dílo?
Otřásl se a snažil se ignorovat hlad, který se rozdmýchával hluboko v jeho nitru.
„Nikdy se nezměníš,“ zamumlal.
Cyn přimhouřil oči, jeho pobavení vybledlo. „Ty ano.“
Jasně. No nekecej.
„Oblékni se a vezmu tě za tou skříňkou.“
„Jaký má smysl dávat na sebe oblečení?“ pokrčil Cyn rameny. „Pochybuju, že budu na tomhle místě někoho šokovat a mám v úmyslu se vrátit, abych dokončil to, co jsem s těmi nymfami začal, jakmile budeme hotovi.“
Roke ztuhl a zem se drobně otřásla. „Hlavní je, že se nedostaneš nikam do blízkosti Sally, pokud nebudeš zcela oblečený.“
„Ona neviděla nahého upíra?“ Cyn nevědomky vzal svůj život do svých rukou, když vykročil ke dveřím. „Možná bych měl…“ Roke se pohnul dřív, než si byl vůbec vědom toho, co dělá a přišpendlil toho obrovského upíra na zeď jednou rukou, kterou ho svíral kolem krku. „Zatraceně,“ zasípal Cyn.
„Nejsem právě teď úplně vyrovnaný,“ přiznal Roke a jeho krvežíznivost doutnala těsně pod bodem varu. „Netlač na mě.“
Cyn se zamračil, jeho vlastní moc vysílala varovné jiskry bolesti do Rokeových prstů a po paži do jeho těla.
„Takže je to pravda,“ zavrčel. „Ta čarodějnice tě donutila ke spojení.“
„Je to…“ Roke spustil ruku dolů a náhle se cítil unaveně. „Komplikované.“

Styxovo doupě v Chicagu

Styx nebyl potěšen, když jeho životní družka trvala na tom, že opustí jeskyně, které byly jeho bývalým doupětem. Darcy byla přesvědčena, že měl ke své pozici Anassa povinnosti a tak je musel rychle přestěhovat do tohoto domu, který vypadal jako něco, co by vlastnil Tony Montana ve Zjizvené tváři.
Mramor, zlacení a drahocenné starožitnosti byly už tak dost hrozné, ale bylo to dostatečně velké a dostatečně pohodlné na to, aby to povzbuzovalo nevítané návštěvníky k tomu, že se tady zdržovali daleko víc za svým datem exspirace.
Současnými nevítanými návštěvníky byli Darcyina matka Sophia a její nový druh Luc.
Styx ještě své tchýni neodpustil její účast v pokusu vnutit Darcy do náruče Krále vlkodlaků, ale pro blaho manželské harmonie (což bylo nutné, aby se ujistil, že nebude vyhozen ze své vlastní postele) souhlasil s tím, že Sophiinu přítomnost překousne.
Avšak nesouhlasil s tím, aby se díval na to, jak si ty dvě sobě navzájem malují nehty na nohou, zatímco se cpou jahodami v čokoládě.
Místo toho se stáhl do knihovny a doufal, že tam najde nějaký klid a ticho, jenom aby zjistil, že na něj čeká Viper.
Současný šéf chicagského klanu nebyl tak velký jako Styx, ale pod načechranou bílou hedvábnou košilí a černými saténovými kalhotami bylo nezaměnitelné vlnění tvrdých svalů. Světlé stříbrné vlasy měl dlouhé a jeho oči byly stejně temné jako noční obloha.
V tomhle okamžiku byla jeho úchvatně krásná tvář rozrušená, zatímco stál vedle okna s výhledem na růžovou zahradu.
„Nečekal jsem tě,“ zamumlal Styx a přesunul se, aby se postavil vedle svého přítele. „Je tady nějaký problém?“
Viper zavrtěl hlavou a hlas měl tak tichý, aby se nepřenesl k různým démonům, kteří procházeli obrovským domem.
„Žádný problém, ale myslel jsem, že bys chtěl vědět, že jsem byl kontaktován Bliss, která mi řekla, že má v Pandořině skříňce nečekaného hosta.“
Styx se zamračil. Ten název mu byl povědomý.
„To je jeden z tvých klubů?“
„Ten v Kanadě.“
Styx se se sarkastickým pobavením usmál. Kdysi v tom klubu byl.
Římské lázně a napůl oděné nymfy nebyly ve skutečnosti nic pro něj.
Byl víc chlap typu "najdi nepřítele a bodni ho svým obrovským mečem".
„Jenom ty dokážeš vzít zmrzlý kus skály a přeměnit ho v úplné jmění,“ řekl.
„Jsem mužem mnoha talentů,“ souhlasil samolibě Viper.
„A kdo byl ten nečekaný host?“
„Cyn.“
„To není tak neobvyklé,“ poukázal Styx. Vůdci irského klanu přeběhl přes cestu při hrstce několika příležitostí, ale pokaždé byl Cyn zavěšen nahými ženami. „Ten parchant si vždycky užíval ten druh zábavy, který poskytuješ.“
„No, kdo by si neužíval?“
Styx si odfrkl. „Máš nějakou hlavní pointu?“
„Říkal, že se tam setká s Rokem.“
„Proč?“
„Něco ohledně vílích symbolů.“
Styx se zamračil. Vílí symboly? Co mají co dělat s vypátráním Sallyina otce?
„Říkal-“
Vzduch bez varování naplnil zápach síry a Styx se rychle otočil směrem ke středu místnosti, proklínal Darcy za to, že ho přiměla nechat meč zamčený v jejich pokoji. Měla absurdní strach, že by mohl bodnout její matku.
No, možná to nebylo úplně absurdní.
Přesto hluboce litoval nedostatku hmotných zbraní, když sebou trhl pod výbuchem jaderné energie, která mohla pocházet pouze od nějakého Věštce.
„Kristepane,“ zamumlal Viper a oba dva zírali na drobnou démonku zakrytou bílým rouchem, dlouhý šedý cop jí visel na zádech dolů a její mandlové černé oči v sobě zadržovaly prastaré vědomosti.
Siljar možná měla velikost malého dítěte, ale měla dost síly na to, aby je rozmáčkla jako štěnice.
„Styxi.“ Věštkyně se lehce uklonila směrem ke Styxovi a pak k jeho společníkovi. „Vipere.“
„Siljar.“ Spoutal svůj instinkt zničit neočekávaného vetřelce. Upíři neměli rádi lidi, co se jen tak stavili na návštěvu. Ve skutečnosti většina těch nečekaných návštěv obvykle končila s useknutými hlavami. „To je ale překvapení.“
Prohlížela si ho klidným černým pohledem. „Přála jsem si, aby se naše setkání udrželo v tajnosti.“
„Ach.“ Viper si to namířil tou nejkratší cestou ke dveřím. „To je narážka na mě, abych vás dva nechal o samotě.“
„Ne.“ Siljar ho přiměla před ústupem prudce zastavit. „Ty bys mohl pomoci.“
„Jo, dostaň svůj zadek zpátky sem,“ zavrčel Styx a počkal, až Viper neochotně zamíří zpátky k jeho boku, než položil na otázku, na kterou se taaaaak nechtěl zeptat. „Jak můžeme pomoci?“
Siljar zvedla ruku, což představovalo menší gesto, které zavřelo a uzamklo dveře.
„To, co zde bude řečeno, se nesmí dostat dál.“
Styxova mrzutost byla nahrazena návalem znepokojení. Objevení Siljar vždycky znamenalo potíže, ale dneska vypadala ještě víc ponuře, než obvykle.
„Rozumím.“
„Jsem neklidná,“ připustila.
Styx střelil po Viperovi ustaraným zamračením.
„Stalo se něco?“ zeptal se vůdce klanu.
Siljar si založila ruce u pasu. „Několik něčeho, ale nic, co bych mohla přinést do centra pozornosti.“
Styx se dotkl amuletu, který mu visel na koženém řemínku a který měl uvázaný kolem krku. Proč sakra Věštci vždycky vyslovovali tak vágní varování?
„Tomu nerozumím.“
Něco, co byla téměř emoce, se dotklo dětských rysů Siljar.
„Existuje několik navrhovatelů, kteří přišli do jeskyní jenom, aby zmizeli.“
„Jsou mrtví?“ zeptal se Styx překvapeně.
Každý démon věděl, že navrhovatelé na Komisi byli zakázáni.
Ani vzteklí obři by se nepostavili Věštcům.
Siljar se ušklíbla. „Nebo něco horšího.“
Horšího než smrt?
Do prdele.
„Je v tom nějaké schéma?“ zeptal se.
„Všichni jsou typem víl.“
„Víl?“ Styx se zamračil. „Pokud je tam někdo nebo něco, co zabíjí víly, neměla bys ten problém prodiskutovat s jejich vůdci?“ zeptal se jenom, aby ho do boku zasáhl Viperův loket.
„Co je?“
Tohle bylo diplomatické, že jo?
Alespoň na něj.
Siljar zavrtěla hlavou. „Nemůžu si být jistá, jak daleko proniklo úplatkářství.“
Styx skryl úšklebek. Nenáviděl upíří politiku, ale záležitosti víl způsobovaly, že se při vzájemném srovnání ty jeho vlastní zdály být nudné.
Svou přirozenou podstatou byli víly mazané, zrádné a naprosto vrtkavé. Bylo nemožné určit přesně jejich loajalitu.
Která se měnila jako vítr.
„Co chceš, abychom udělali my?“
Siljar se odmlčela a její oči se přesunuly k tichému Viperovi, než se vrátily k němu.
„Myslím, že nějaké handrkování bude to pravé,“ zašeptala konečně.
Styx čekal. To bylo ono?
Zamračil se. „Pardon?“
„Mít dva alfa muže ve stejném městě směřuje k vytváření napětí,“ řekla jako by se tím všechno vysvětlovalo.
Viper zamrkal. Což pro upíra nemělo žádný význam, ale starší instinktivně udržovali představu žijícího člověka bez ohledu na to, kde byli.
„Ty chceš, abychom my dva spolu bojovali?“
Nabídla jim úsměv a bleskově ukázala špičaté zuby. „Nemusí to být fyzický souboj, ale musí to být dostatečně přesvědčivé na to, aby mělo cenu podat žádost Komisi.“
Styx nadzvedl obočí. „Do těch jeskyní?“
„Jak jinak můžeme zjistit, kdo je za těmi zmizeními?“
Ta netrpělivá otázka pořád ještě zvonila ve vzduchu, když Siljar zvedla ruku a… zmizela.
Frnk.
Byla pryč.
„Do prdele, nesnáším, když to dělá,“ zamumlal Viper.
„Mohlo by to být horší,“ zavrčel Styx. „Mohla by být ještě tady.“
Viper rozhodil rukama do vzduchu a zamířil ke dveřím. „Příště až s tebou budu potřebovat mluvit, pošlu ti smsku.“
„Alespoň budeš muset předstírat, že jsi na mě naštvaný,“ řekl Styx vzdalujícím se zádům.

„Kdo předstírá?“

22 komentářů:

  1. Moc děkuji. HankaP

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za dalšiu skvelú kapitolu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad a korekci 😃

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad a korekci 😃

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za další kapitolku.

    OdpovědětVymazat