pátek 9. června 2017

Pronásledovaná temnota - 6. kapitola

Překlad Wenice, korektura Mika

Levet zkoumal propletenou masu oceli, chromu a gumy, která kdysi bývala Rokeovou motorkou. Mrzuté mračení mu poznamenalo čelo. Nebyla to jeho chyba. Jak měl vědět, že by byl někdo tak hloupý a dal takové ostré zatáčky na silnici? Nebo že ta motorka nabyde svůj vlastní rozum a vyletí ze silnice, aby sebou třískla o strom?
Mon dieu. To je ale absurdní stroj,“ zamumlal a byl si dobře vědom, že na něj Roke určitě hodí vinu za tu bouračku. Upíři jsou tak nesmyslně nerozumní.
„Kdo by postavil nějaké vozidlo jenom se dvěma koly? Roke by měl být šťastný, že jsem ho zbavil takového vadného kusu zařízení. Mohl by se vážně poranit.“ Levet si setřel prach ze svých křídel a svraštil čenich, zvažoval možnost dlouhé dovolené na Bahamách. Písek, palmy a nápoje, v nichž jsou drobné deštníčky. Co víc může chrlič chtít? A možná, že za pár století Roke všechno ohledně té své hloupé motorky zapomene.

Byl to pach síry, co ho vytrhlo ze sklíčenosti tak, až mu ocas škubnul varováním.
„Yannah?“ Pátral ve tmě a byl zmatený, když tam nebylo ani stopy po té malé démonce, která udržovala jeho život v neustálém chaosu. Pak, bez varování, ucítil známé zatahání, které začínalo hluboko v něm a šířilo se směrem ven, dokud ho nepohltila náhlá temnota. „Jeee.“
Uplynulo jenom pár vteřin, ale Levet věděl, že ho to zprudka protáhlo vesmírem. Jak často ho Yannah vzala za ruku a sladce se usmála, než s ním prosvištěla půlku cesty kolem celého světa? A tohle bylo úplně stejné, i když to bylo poprvé, co byl sám, zatímco se takhle řítil.
Způsobilo to, že ten děsivý zážitek byl ještě horší.
Snažil se zastavit svírající se střeva, když se temnota náhle rozestoupila a Levet roztáhl křídla, jak se snažil udržet rovnováhu. Mon dieu, nikdy si na to nezvykne. Nikdy.
Levet počkal, dokud se závratě nevyjasní a rozhlédl se po velké jeskyni. Nebylo toho moc k vidění, ale jeho smysly chrliče dokázaly v jeskyni zaznamenat obrovské pavučiny pod nohama a zachytit vůni vody řeky, která zavanula ve větru.
Ach. Poznával svoje okolí. Tohle bylo to utajené doupě jižně od Chicaga, kde zůstávali Věštci. Což, samozřejmě, dávalo smysl. Matka Yannah, Siljar, byla velký hlavatec, ne počkat… velký hlavonožec? Velký hlavoun? Pchá. Cokoliv. Siljar byla Věštkyně, která nosila mnoho mocné síly Komise a co se týkalo Sally, nejvíc věřila Yannah. Ty dvě by nikdy nepřipustily, že Yannah pro svoji matku provádí tajné úkoly, ale Levet nebyl úplně slepý.
Yannah náhle cestovala na podivná místa a skrývala se v oblastech, které považoval za příliš nebezpečné, a pak bez varování byla na druhém konci světa a horečně se prohrabávala starodávnými rukopisy. Ne že by s ním své tajemné povinnosti vůbec někdy probírala.
Non.
On byl jenom muž, u kterého si přála, aby byl pořád zastrčený v jejím soukromém pelíšku s pevně zastřiženými křídly.
Mračíc se při té myšlence, Levet se chystal jít tu protivnou ženskou vyhledat, když nějaký démon vstoupil do jeskyně skrytým vchodem.
Malý muž byl zahalený v těžké róbě, která ho zakrývala od hlavy až k patě, takže se svým vybouleným břichem, kulatými tvářemi a téměř holou hlavou vypadal jako mnich. Ale jeho bledá průsvitná kůže naznačovala, že je to démon Miera.
„Ty,“ zavolal Levet a netrpělivě mlaskl, když ten tvor předstíral, že ho neslyšel. „Sacrebleu. Jsi hluchý?“
Miera se zdráhavě zastavil, jeho výraz byl pečlivě nevýrazný.
„Mluvíš se mnou?“
„Ale samozřejmě, že ano.“ Levet se rozhlédl po prázdné jeskyni. „Nikdo jiný tu není.“
Nastala krátká pauza, než se ten muž pokusil usmát.
„Přišel jsi, abys podal žádost Věštcům?“
Moi?“ Levetova křídla se nevěřícně zatřepotala. „Copak mě nepoznáváš?“
„Měl bych?“
„Ovšemže. Jsem Levet, ten, který se nedávno znovu stal členem Cechu chrličů a zachránce světa.“
Muž se ztuha uklonil. „A já jsem Brandel, dějepisec v Komisi.“
„Jsi Věštec?“
„Ano.“
„Ach…“ Kdyby byl Levet menším démonem, mohl by mít díky té informaci strach. Existovali Věštci, kteří by zničili celé vesnice kvůli imaginární urážce. Levet si nicméně slíbil, že on už se nikdy nenechá zastrašit.
„Dobrá tedy. Byl jsem sem přenesen Yannah. Přál bych si ji vidět.“
„Pak ti navrhuji, abys našel sluhu, který ji upozorní na tvoji přítomnost.“
Muž se otočil, jako kdyby měl v úmyslu uniknout, ale Levet se přikolébal dopředu a zablokoval mu cestu.
„Počkej,“ řekl a naklonil se, očichal mu tlustý plášť. „Co je to za vůni?“
Podivné hučení naplnilo vzduch, když démon překvapivou silou odstrčil Leveta stranou.
„Drž se zpátky.“
Levet se zamračil, poznával přesně tu vůni slaného vzduchu, která ulpívala na látce Brandelova hábitu.
„Byl jsi v Kanadě?“
Hučení zesílilo a vytvářelo ve vzduchu nějaké vibrace. Levet v obavách ustoupil dozadu.
Nevěděl, co bylo příčinou toho podivného hučení, ale nemyslel si, že by to mohla být dobrá věc.
Ne, když ho to přimělo se cítit… odporně příšerně.
Pak stejně rychle jako to hučení začalo tak i zmizelo a Levet byl rozptýlen pachem síry. Prudce se otočil na patě a očekával, že uvidí Yannah, jak stojí v klenutém vchodu, který vedl hlouběji do jeskyně. Místo toho objevil démonku, která byla téměř jejím přesným dvojnásobkem. Stejná malá postava a štíhlé tělo zakryté bílým rouchem. Stejné podlouhlé mandlové oči, které byly celé černé, stejné jemné rysy a ostré špičaté zuby. Dokonce měly stejný dlouhý cop, který se téměř dotýkal podlahy, i když Yannah byla světlovlasá blondýnka, zatímco její matka byla šedivá.
Siljar v sobě také nosila ten druh síly, která vystřelovala do vzduchu jako nějaký nákladní vlak. Yannah ještě matčinu moc neměla.
Dieu merci.
„Je tady nějaký problém?“ dožadovala se drobná démonka a pohled jejích černých očí se zaměřil na Brandela.
„Siljar.“ Miera sklonil hlavu v uctivé úkloně. „Tenhle… tvor hledá tvoji dceru.“
Pohled Siljar nezakolísal.
„Právě se vracíš?“
Brandel pořád držel hlavu sklopenou a prsty nervózně poškubával za lem rukávu.
„Ano, slyšel jsem zvěsti o vzácném rukopisu, který byl nedaleko Singapuru objeven v hnízdě harpyjí,“ vysvětlil bázlivě.
„Bohužel se ukázalo, že je to podvod.“
Levet udělal krok dopředu. Ten démon lhal. Vsadil by na to své oblíbené Fabergérovo vejce.
„Ale…“
„Musíš být unavený,“ Siljar mírně přerušila jeho slova.
Brandel zvedl hlavu natolik vysoko, aby nabídl svůj úlevný úsměv.
„Vyčerpaný ve skutečnosti. Pokud mě omluvíte?“
„Jistě.“
Siljar ustoupila stranou, aby mohl Brandel spěšně odejít z jeskyně, její výraz byl rozrušený. Levet mlaskl jazykem.
„Možná nemusím být Věštcem, ale mám vysoce citlivý nos.“ Natočil hlavu na jednu stranu tak, aby Siljar mohla obdivovat jeho čenich.
„Bylo mi řečeno, že se z profilu podobá tomu, co má Brad Pitt.“
„Aha, to taky vidím.“ Siljar si odkašlala. „A co ti tvůj velkolepý nos říká?“
Levet se otočil zpátky, aby se střetl s upřeným pohledem Věštkyně. „Historik Brandel nebyl v Singapuru.“
„Ne?“
Non.“
„Tak kde byl?“
„V Kanadě.“
Pomalé mrknutí bylo jedinou reakcí Siljar na informaci, že jeden její kolega Věštec byl lhář prolhaný.
„Zajímavé.“
Levet pokrčil rameny. Eh bien. Pokud je to jedno jí, tak i jemu.
„A zvláštní,“ zamumlal.
„Proč to říkáš?“
„Já sám jsem byl v Kanadě předtím, než jsem byl tak hrubě přepraven sem.“
„Vskutku.“ Siljar se usmála. „Proč jsi byl v Kanadě?“
Teď má zájem?
Popadl ocas, aby si vyleštil špičku a pokoušel se vypadat skromně. Těžký úkol pro chrliče, který je tak impozantní jako on sám.
„Jako obvykle upíři potřebovali moje značné schopnosti.“
Přikývla a přirozeně dychtila dozvědět se o jeho statečnosti.
„Nějaké schopnosti konkrétně?“
Upustil ocas zpátky na zem. Potřeboval šampaňské, aby získal skutečný lesk.
„Šéf klanu z Nevady hledal svoji zmizelou životní družku.“
„Tu čarodějnici?“
Oui.“ Levet si povzdechl. „Rozkošnou Sally. Doufám, že dokáže najít pravdu o své minulosti. Cítím, že by to mohlo být důležité.“
„Stejně jako já,“ řekla Siljar tak tiše, že Levet její slova sotva zachytil.
„Levete.“ Ozval se bez varování ženský hlas a Levet sebou trhl, když Yannah vtrhla do místnosti, dlouhý cop se jí kýval a bílé roucho přejíždělo po zemi. „Co tady děláš?“
Levet se zamračil, byl polapen mezi známým pocitem radosti a podrážděnosti, zatímco se ta žena zastavila přímo před ním.
„Jak se můžeš ptát na takovou směšnou otázku?“ zeptal se.
„Ty jsi ta, kdo mě sem přivedl.“
Černé mandlové oči zaplály ohněm. „To teda rozhodně ne.“
Levet mával rukama ve vzduchu a ocas mu zacukal. „Tak jak vysvětlíš tu skutečnost, že jsem byl na jednom místě a pak… šup… jsem na jiném?“
„Matka,“ zamumlala Yannah a oba dva se obrátili, aby objevili, že se Siljar tiše vytratila. „Musela tě sem přivést ona.“
Leveta zvráceně nezajímalo, proč Siljar vynaložila snahu, aby ho přivedla sem do jeskyní. Byl příliš naštvaný kvůli tomu, že to ve skutečnosti nebyla Yannah. Jestli bude pořád poletovat sem a tam, mizet pryč a bude vytrháván z jednoho místa na druhé, měl by být přinejmenším odměněn polibkem a mazlením. Kde bylo jeho mazlení?
„Proč ode mě pořád utíkáš?“ položil náhle otázku, která ho trápila několik týdnů.
Yannah naklonila malý nosík do vzduchu. „Nejsem jediná, kdo utíká.“
Ach.
Přistižen.
Levet se ušklíbl. Možná že měla pravdu. Odcestoval do Paříže, aniž by vysvětlil, kam nebo proč jede.
„Musel jsem se utkat se svou minulostí,“ řekl a bránil tak svůj rychlý útěk z jejího doupěte. „Byla to duchovní cesta.“
Na Yannah to dojem neudělalo. „A když ses vrátil, využil jsi každou příležitost, abys byl daleko ode mne.“
Levet v bezmocném pohybu roztáhl prsty. „Jsem muž.“
Yannah se zamračila. „A?“
„A já bych neměl dávat smysl.“
„Ty…“ Zdálo se, že má problémy s mluvením. Divné. Nikdy předtím potíže neměla. Pak zvedla ruku a Levet ucítil to zvláštní tahání uprostřed břicha. „Odejdi.“
Kolem něj se sevřela temnota.
„Jeee.“

Když Roke sliboval, že se hodlá ujistit, aby se dobře najedla, nežertoval. Sally byla příliš unavená, aby protestovala, když ji přinutil sednout si na okraj lůžka. A kdyby byla zcela upřímná, nemohla si pomoct, ale užívala si pohled na to, jak ten drsňácký upír tápe kvůli tak neznámému úkolu jako otevírání různých plechovek s jídlem, aby ho ohřál na přenosné plotýnce. Ten chlap už byl nemilosrdně mocný, neuvěřitelně krásný a tak sexy, až byla celá bolavá touhou.
Kdo ji mohl vinit za její nevědomost, že není dokonalý? Ale když jí přinášel jídlo za jídlem a pečlivě testoval teplotu, než jí dal talíř do rukou, její drobné pobavení bylo nahrazeno nečekaným bodnutím bolesti.
Což bylo směšné.
No a co, že ji Roke hýčká jenom proto, že je k tomu donucen magií? Nebo že kdyby byl při smyslech, tak by v tomhle skrytém doupěti uvízl raději se vzteklým pitbulem než s ní.
Nepotřebovala být rozmazlována. Matka ji naučila, že jenom ten silnější přežije a že žena, která je tak hloupá, aby závisela na někom jiném, je odsouzena ke zklamání.
Lekce, která jenom zesílila při jejím krátkém pracovním působení jako stoupenkyně Temného pána. Nechtěla a ani nepotřebovala někoho, kdo by kolem ní poskakoval. Ušklíbla se. No dobře. Možná si ve svých nejhlubších snech představovala budoucnost, v níž by našla muže, který by v ní viděl něco víc než čarodějnici vyučenou černé magii, její zoufalé rozhodnutí získat ochranu před těmi, kteří uctívali zlo a dokonce i víc než její krev míšenky.
Ale ten muž nikdy nebude Roke.
Ne.
Hledal nějakou dokonalou Xenu bojovnici, kterou by mohl svému klanu představit s hrdostí. Určitě ne nějakou špinavou čarodějnici, která byla obecně zatracovaná. Ta nevysvětlitelná bolest se do ní opět zakousla a ona se s trhaným pohybem postavila, aby vyhodila jednorázové talíře do malého odpadkového koše.
Roke byl okamžitě po jejím boku a jeho výraz byl plný obav, kvůli kterým hrozilo, že ji zatahá za srdce.
Přestaň, Sally, tiše varovala samu sebe. Nebylo to skutečné. Nic z toho nebylo skutečné.
„Ty jsi nedojedla,“ pokáral ji tiše.
„Roke, nejsem krocan, kterého potřebuješ naplnit na Den díkůvzdání.“
„Spálila jsi hodně moc energie,“ řekl a prsty jemně sledoval lasturu jejího ucha. „Potřebuješ načerpat sílu.“
Udělala nemotorný krok stranou a odmítala se setkat s ohromující krásou jeho stříbřitých očí.
„Nějaké další cpaní a nevejdu se do kalhot.“
Jeho pohled sklouzl po jejím těle dolů, aby spočinul na džínech, které jí těsně seděly na štíhlých bocích.
„Připisuji tvé matce zásluhu za to, že se drží skautského hesla,“ zamumlal nepřítomně.
Olízla si suché rty.
To se ta místnost zmenšila?
Najednou se zdálo, že vyplnil každý centimetr a jeho mrazivá síla zapulzovala vzduchem, aby jí přejela po kůži ve svůdném pohlazení.
„Jakého hesla?“ podařilo se jí zeptat.
Vykročil dopředu a jeho pohled se vrátil k jejímu hlídanému výrazu.
„Být vždy připraven.“
Znechuceně si povzdechla. Ach ano. Její matka udělala všechno pro "ždibek prevence".
Kromě případu, kdy došlo k tomu otěhotnění. Možná, že kdyby si ta mocná čarodějnice provedla mnohem důkladnější průzkum ohledně Sallyina otce předtím, než mu skočila do postele, Sally by nestrávila celý svůj život tím, že by utíkala od lidí, kteří chtěli, aby byla mrtvá.
Její marné skličující myšlenky se roztříštily, když vzal její tvář do dlaně a palcem přejížděl po křivce spodního rtu. Chladný dotyk vyslal intenzivní šokující vlny rozkoše do jejího těla, ale tentokrát se neodtáhla. Říkala si, že je příliš unavená, než aby s ním bojovala, ale věděla, že lže sama sobě. Roke musel být jenom ve stejné místnosti jako ona a už se rozpouštěla touhou.
Sakra.
„Nehodláš se mě snažit přesvědčovat, že jsi byl někdy skautem?“ zeptala se a snažila se o nějaké rozptýlení, ale ta slova vyšla ven jako zajíkavé pozvání.
Přisunul se blíž a sklonil hlavu, aby jí promluvil přímo do ucha.
„Ne, a než se zeptáš, nikdy jsem žádného neměl ani k snídani.“ Rty se otřel o křivku jejího ucha. „Dávám přednost broskvím.“
Její ruce se zvedly a tak nějak mu vklouzly pod koženou bundu, aby prozkoumaly širokou hruď, kterou nezakrývalo nic víc než tenká látka.
„Roke.“
Spokojeně zavrčel, zatímco jeho pátrající rty našly puls, který jí bušil na spánku.
„Tohle není životní pouto.“
Prsty ho chytila za košili a její obočí se zmateně zachmuřila, jak jí dolů po páteři sjížděly záchvěvy vzrušení.
Stěží mohla dýchat, jak my měla myslet?
„Cože?“
„Tenhle žár, který mezi námi hoří.“ Odtáhl se a světlo svíček se odráželo v jeho světlých očích. „Nemá to nic společného s poutem životních partnerů.“
Zavrtěla hlavou a odmítala si připustit, že po tomto muži neovladatelně toužila už od chvíle, kdy ho zahlédla. Musela se držet té výmluvy, že mezi nimi není nic jiného, než kouzlo.
Jinak…
Zabouchla dveře dřív, než se ten nebezpečný strach dokázal vytvořit.
„Samozřejmě, že ano.“
Ukázal náznak tesáku, zatímco přejížděl ústy po její zarudlé tváři a prsty sklouzl dolů, aby obkroužil jí hrdlo.
„Můžeš lhát sama sobě, ale nemůžeš lhát mě,“ zavrčel.
„Tahle touha se zažehla ve chvíli, kdy jsme se potkali.“
Popření jí zemřelo na rtech.
Měl pravdu.
Vůně jejího strhujícího vzrušení musela být pro Rokea nehorázně očividná. Její krátké období v zajetí ji naučilo, že před tím zatraceným upírem není možné cokoliv skrývat. Což byl jeden z nespočetných důvodů, proč byli jako osina v zadku. Místo toho udělala to, co každá čarodějnice vyučená v temném umění, když byla zatlačená do kouta.
Přešla do útoku.
„Myslíš ten stejný okamžik, kdy jsem byla zavřená v cele, a ty jsi mi řekl, jak moc nenávidíš čarodějnice?“
Ztuhl, nebyl schopný popřít její obvinění. „Netvrdil jsem, že naše první setkání bylo mimořádně romantické.“
„Ty bys nepoznal romantiku, ani kdyby tě udeřila do obličeje.“
„Pravděpodobně ne,“ ušklíbl se. „Moje sociální dovednosti jsou diskutabilní.“
„Myslíš?“ vyštěkla a snažila se ignorovat neočekávané emoce, které zaplály v těch stříbřitých očích. Ten náznak neúprosné osamělosti udělal hluboko v jejím nitru něco nebezpečného.
„Ale poznám, když mě nějaká žena chce,“ upozornil ji tvrdohlavě a rukou proklouzl nahoru, aby do dlaně uchopil její šíji. Tahem si ji přitiskl na nepoddajnou šířku svého hrudníku.
„A ty, Sally Graceová, mě chceš.“
„Proč jsi takový arogantní…“ Vrhl se dolů, aby si ukradl polibek. Trhla hlavou dozadu a zamračila se na něj. „Hajzl…“ Políbil ji znovu, rty měl nečekaně něžné. „Roke…“ zaprosila a zachvěla se, jak ji zaplavila medově sladká horkost. „Přestaň.“
„Proč?“ zachraptěl a nestydatě se třel plně vztyčeným penisem o spodní část jejího břicha.
Zhluboka se přiškrceně nadechla, narazila do ní divoká touha a ona si na jednu omamnou vteřinu nemohla vzpomenout proč. Chtěla toho otravného upíra s divokou touhou, která ji přiváděla k šílenství. Proč neroztrhne tu látku a neprolíže si po jeho těle cestičku dolů? Pár zatáhnutí a mohla by ho svléknout z šatů, pak by mohla vzít jeho penis do pusy a dostat toho hrdého upíra na kolena. Odtud už bude jednoduší ho lehce natlačit dozadu, vylézt si na něj a…
Živé fantazie se odmítaly nechat zapudit, i když svým rukám bránila v tom, aby bloudily po vyrýsovaných svalech, které měla pod dlaněmi.
„Měli bychom najít způsob, jak se jeden druhého zbavit, ne věci jenom zhoršovat.“
„Jak by tohle mohlo věci zhoršit?“
Sklonil hlavu dolů a zničujícím způsobem se vtiskl do křivky jejího hrdla. Sally se zachvěla a šířil se v ní syrový žár při erotickém pocitu, když ji tesáky poškrábal po křehkém těle.
„Já-“
„Ano, lásko moje?“
Snažila se, co mohla, aby udržela tu rozpadající se nit svých protestů.
„Nemám sex s muži, kteří mě nenávidí.“
Škubl hlavou dozadu, jako kdyby ho její slova skutečně překvapila.
„Myslíš, že tě nenávidím?“
„Ne snad?“ obvinila ho.
„Ne.“
„Dáváš mi vinu za to kouzlo, které tě přinutilo, aby ses stal mým životním druhem.“
Zkroutil rty a jeho zachmuřený pohled přejel po jejím napjatém těle.
„Cítím hodně věcí, ale nenávist není ani jedna z nich.“
„Pokud bude to kouzlo zlomeno-“
Jiskřička hladu mu vzplanula v očích. Ach… bohyně.
„Pořád bych tě chtěl,“ zavrčel a sklonil hlavu, aby ji tesáky poškrábal po křivce hrdla směrem dolů. „Takhle.“
„Roke,“ vydechla.
Slabý hlásek ji varoval, že by měla být vyděšená kvůli hrozbě těch obrovských zbraní, které byly tak blízko u jejích žil, ale její tělo se instinktivně prohnulo, aby se otíralo o tvrdý nápor jeho erekce. Roke zasténal a rukama vyklouzl ven zpod mikiny, aby jí ji přetáhl přes hlavu.
Chladný vzduch jí přejel po kůži, ale neudělal nic, aby uvolnil to horečnaté horko, které jí protékalo žilami. Horko, které jenom zintenzívnil, když uchopil její nahá ňadra do dlaní a palci dráždil její bradavky, až z nich byly pevné korálky. Sally pevně zavřela oči, vychutnávala si tu mučivou rozkoš Rokeova dotyku a zároveň v tu samou chvíli cítila hlad, který v něm pulsoval. Možná, že jejich pouto bylo iluzí, ale v prožívání jejich vzájemných reakcí existoval opojný pocit, jak rty sledoval linii jejího ramene, pak sjel dolů na vnitřní část paže a špičkou jazyka obkresloval složité karmínové spirály.
Sallyino překvapené zajíknutí se rozléhalo po úkrytu. Nikdy si neuvědomila, že i pouhé přejetí rtů po značce jejich životního spáření, může být tak… erotické. Kůže se jí chvěla a elektrizující šipky očekávání se zabodly přímo do jejího lůna.
Roztřeseně zasténala, zatímco svými chladnými chytrými prsty sjížděl po jejím těle dolů, aby zatahal za zip džínů. Kolik nocí musela o tomhle upírovi snít? O jeho dotyku… jeho polibku… O tom, jak ucítí jeho tesáky zabořené hluboko do svého těla. Ztracena v přívalu rozkoše, Sally vyklenula záda v tichém povzbuzení.
Roke uznale zavrčel a obrátil svoji pozornost na její nahá ňadra. Jazykem mučil citlivou špičku, zatímco z jejích štíhlých boků svýma rukama zručně stahoval džíny dolů a zastavil se dost dlouho na to, aby jí škubnutím zul boty ještě předtím, než jí svlékl džíny a odhodil je na podlahu. Prsty pomalu prozkoumával štíhlou křivku jejího boku, zatímco přejížděl polibky po ňadru na opačné straně. Sally zapomněla dýchat, zatímco neklidně přejížděla rukama po jeho hrudi a její tělo se třáslo touhou.
„Tohle je šílenství,“ zasténala.
„Ne.“ Lehce si okusoval cestičku až na vršek jejího prsa. „Šílenství je snažit se s tímhle bojovat.“
Jedna její část souhlasila. Ta část, která se třásla neuvěřitelným očekáváním, a která způsobovala, že jí srdce prudce bušilo a kolena zeslábla. Ta další část nicméně chápala, že tohle není nic víc, než jenom příležitostná rychlovka. Ve znamení jejich životního spojení, které měla na paži, pořád ještě cítila mravenčení kvůli jeho lehkému laskání, což zvýraznilo jejich znepokojivě intimní vztah. Opravdu chtěla riskovat, že bude ještě pevněji svázána k upírovi, který se jí chtěl zoufale zbavit?
„Roke… Počkej.“
S tichou nadávkou zvedl hlavu, jeho výraz byl napjatý pocitem frustrace.
„Cítím tvoji touhu, Sally,“ zachraptěl. „Jsi bolavá touhou.“
Zarděla se. Už tak bylo dost hrozné, že dokázal cítit její vzrušení, aniž by musel přímo nakouknout do jejích niterných fantazií.
„Což je přesně ten důvod, proč je to tak špatný nápad.“
V jeho očích se zablýskl stříbřitý oheň. „Není to žádný nápad. Je to osud. Oba to víme.“
„A jestli nějak zasáhla magie, aby nás spojila dohromady? Existují démoni, kteří používají sex, aby svoje životní spojení dovršili.“ Bez varování ji nabral do náruče a položil na úzkou postel.
„Právě teď jsem ochotný riskovat.“
Zachvěla se, když se nad ní sklonil a zabořil obličej do křivky jejího hrdla.
„Roke-“
„Ššš.“ Něžně jí sázel jemné polibky podél linie brady dolů. „Je víc než jeden způsobů, jak sdílet potěšení.“
Prsty jemně sledoval křivku jejích ňader, zatímco svými ústy vyhledal její rty polibkem drsné touhy. Zasténala a prsty na nohou se jí zkroutily, když jazykem pronikl mezi její rty a jejím nitrem se rozproudila záplava rozžhavené touhy. Věděla, že by měla bojovat. Existovalo tisíc důvodů, proč by tohle mohlo být založeno do kategorie nejhorší rozhodnutí vůbec.
Ale sakra, koho chtěla oblbnout?
Nebyla to jenom její chuť k jídlu, co trpělo, když byla odloučená od Rokea. Neklidné noci ji sužovaly touhou po jeho dotyku. Teď na něj její tělo reagovalo s divokou radostí, která nemůže být odmítnuta. Možná měl pravdu. Možná to byl osud.
Jako by vycítil její kapitulaci, kroužil prsty po napjatých pupenech jejích ňader a poznával, co ji přimělo se potěšeně zajíknout předtím, než se sklonil dolů, aby zajal citlivou špičku mezi rty.
Sally ze sebe vydala přidušený výkřik rozkoše a vpletla prsty do hedvábných pramenů jeho vlasů. Vždycky slýchávala, že jsou upíři ti nejlepší milenci. Což bylo možná předvídatelné, protože využívali svádění ke krmení. Ale její intenzivní reakce, když sál její bradavku, nebyla výsledkem nějakých dovedností. Byla to reakce ženy, která je naprosto uchvácena jedním konkrétním mužem.
Rokem.
Jenom Rokem.
„Tak sladká,“ zamumlal a rty putoval mezi jejími ňadry, zatímco jí rukama něžně odtáhl nohy od sebe.
Matně si byla vědoma toho, že byl ještě úplně oblečený, zatímco ona byla úplně nahá, Sally byla však příliš vzrušená, aby se cítila rozpačitě, když sjížděl prsty dolů na křivku jejího pasu a sevřel jí boky. S delikátní péčí svých úst následoval cestičku prstů a pokládal jí na chvějící se bříško takové polibky, až se jí rozpouštěla duše. Sally se pod jeho dráždivými dotyky vlnila a pohlédla dolů, aby se střetla s doutnajícím stříbřitým pohledem, který ji sledoval se spalující intenzitou.
Pomalý zlomyslný úsměv mu zkřivil rty a odhalil sněhově bílé tesáky. Zasténala a vlhkost mezi nohama zaplavila místnost vůní jejího vzrušení. Jeho úsměv se rozšířil.
„Broskve,“ zavrčel.
Potom, dřív než se stačila narovnat, sklouzl z okraje postele tak, aby si mohl přetáhnout její nohy přes ramena a lehce ji kousat na vnitřní stranu stehen.
Zavřela oči a hlava jí klesla zpátky na matraci, když konečně našel střed její bolavé touhy a svým jazykem olizoval mokré horko. Ach. Ano. Ano, ano, ano. Naklonila boky směrem nahoru a tiše povzbuzovala pomalé plynulé tahy jeho jazyka, rukama svírala deku pod sebou.
Dokonalá rozkoš se stupňovala rychlým tempem. Příliš rychlým.
Chtěla to potěšení prodloužit. Utopit se ve vlnách rozkoše, které se mihotaly v jejím samotném lůnu. Ale bylo to dlouhé. A bylo to tak zatraceně skvělé.
Rukama uvolnil svoje sevření na bocích a klouzal po jejím těle nahoru, aby polaskal ztvrdlé bradavky.
„Roke, já-“
Její slova se vytratila, jakmile ponořil jazyk do jejího těla a pronikal dovnitř a ven v rytmu, který zničil veškeré naděje, že si ten okamžik vychutná. Zasykla mezi zuby a natáhla se dolů, aby mu strčila prsty do vlasů a vtiskla si jeho hříšný jazyk víc do hloubky.
„Ano, sladká Sally,“ zavrčel mezi tahy. „Udělej se pro mě.“
Jako by jeho slova byla kouzelná, potěšení narůstalo na kritickou úroveň a posledním tahem jazyka ji Roke katapultoval do extáze.
Sally byla ohromená následkem svého extatického vyvrcholení a ležela v bezvládném omámení, zatímco se Roke prolíbával směrem zpátky nahoru k bříšku, kde se zdržel, aby obšťastnil její citlivá prsa zevrubnou pozorností, než ji zakryl svým tvrdým tělem.
„Myslím, že jsem závislý na broskvích,“ škádlil ji a tesáky ji lehce poškrábal na krku.
Sally se zachvěla a rukama vklouzla pod těžkou koženou bundu, aby mu ji odstrčila z ramen.
„Dolů,“ zamumlala.
S plynulou elegancí pokrčil rameny a bundu odhodil na podlahu. Kožené oblečení přistálo na zemi s žuchnutím a odhalilo tak, že měl v kapse zastrčenou zbraň. Pravděpodobně víc než jednu. Hleděl na ni doutnajícíma stříbřitýma očima.
„Jsi teď šťastná?“
Pomalu zavrtěla hlavou a rukama přejížděla po hladké rovině jeho hrudníku. Pod prsty mohla cítit, jak se mu svaly při jejím doteku stahovaly, a tělo se rozechvívalo potěšením.
„Ještě ne.“
Usmál se. „Víc?“
„Jsem na řadě.“
Tahem mu prudce vytáhla tričko nahoru a pak přes hlavu, dech se jí zadrhl, když hleděla na šířku jeho nahé hrudi. Očekávala vyrýsované svaly a hladkou bronzovou kůži. Co ji přimělo lapat po dechu, byl přenádherný drak, který byl vytetovaný přes jeden prsní sval a směřoval dolů na jeho hrudní koš. Jemně sledovala obrysy zlatého bájného tvora, než se přesunula k zářivě rudým křídlům a tmavému nefritovému tělu.
„Znak CuChulainnu?“ zeptala se. Slyšela o tom znaku, který se dával upírům, kteří byli ochotní vydržet bitvy Durotrigesů, aby se stali vůdci klanu, ale nikdy vlastně žádný neviděla.
Při jejím lehkém dotyku udělal přiškrcený zvuk rozkoše. „Ano.“
Pohladila ocas, který se stáčel kolem jeho boku.
„Je to citlivé?“
Upřeně jí hleděl do očí a pomalu natáhl ruku. „Není to tak citlivé jako tohle.“
Zachvěla se při pohledu na tetování životního pouta, které mu běželo pod kůží na vnitřní straně paže a při vzpomínce na jeho rty, které přejížděly po tom karmínovém znamení, se rozvířila touha, o které předpokládala, že je dobře a správně nasycena. Upřeně mu hleděla do očí a zvedla hlavu, aby použila svůj jazyk a přejela přes složité křivky karmínových linií, srdce jí burácelo, když mu oči ztmavly do okouzlující kouřové barvy.
„Do prdele… tohle je tak skvělé, „zamumlal.
Pokračovala v laskání toho znamení a její prsty se pohybovaly, klouzaly přes křivku jeho žeber směrem dolů, na tvrdé hřebeny břicha. Jakmile se dostala k pasu džínů, prudce škubla a džíny rozepnula. Penis mu okamžitě vyskočil na svobodu.
„A co tohle?“ dobírala si ho a ovinula prsty kolem jeho impozantní šířky.
„Je tohle skvělý pocit?“
„Ach, k čertu ano.“ Posunul se nahoru na kolena a rozkročil se nad ní, zatímco sledoval, jak prozkoumává jeho pevnou délku. „Ale tohle není-“
„Tohle je to, co chci.“
V duchu setřásla neblahou předtuchu, že tohle… tahle intimita byla každopádně stejně nebezpečná, jako plně vytvarovaná část pohlaví. Nechystali se nikomu ublížit, že ne?
Kromě toho bylo v tom vzrušující potěšení, když věděla, že tenhle rezervovaný upír s mrazivou sebekontrolou byl v její moci.
Ne kvůli nějakému kouzlu. Nebo triku. Ale protože ho její dotek rozpaloval.
Odmítala uvažovat nad tím, proč byla jeho divoká vášeň jako pocit jakéhosi vítězství, Sally hladila prsty jeho napjatou erekci a byla ohromena chladnou hedvábností jeho kůže. Satén na oceli. Uprostřed žaludku se jí stáčelo vzrušení, když sáhla na měkký pytlík a stiskla ho tak, až ho přiměla dusit se přiškrceným zaúpěním, než se vrátila, aby znovu prozkoumala oblou špičku.
Roke zavřel oči a zasyčel, když ho znovu stiskla směrem dolů.
„Ach, bohové. Tohle nepřežiji.“
Uchechtla se a vrtěla se, dokud neseděla zpříma a nebyla natočená směrem dolů, aby mohla vzít do úst jeho plně nalitý penis.
„Sally.“ Uchopil její obličej, aby ji vytáhl zpátky nahoru, jeho drsně krásné rysy byly sevřené touhou.
Setkala se s jeho kouřovýma očima. „Dovol mi to.“
Pomalu přikývl a rty se mu zvlnily tak, až odhalily masivní tesáky, zatímco ho vzala zpátky do úst a prsty ho obepnula kolem kořene, když zakroužila jazykem po citlivé špičce. Jeho prsty se přesunuly a zapletly do jejích vlasů, země se otřásla a mráz pokryl strop, jak jeho moc proudila místností.
„Ano,“ zasténal a celé jeho tělo se chvělo, jak se trhaně hrnul do jejích úst.

„Dokonalé. Tak dokonalé.“

25 komentářů:

  1. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za další skvělý překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za úžasnú kapitolu a teším sa na pokračovanie ☺

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkné. Děkuji za další kapitolu. HankaP

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad a korekci- :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za dalšiu kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za skvělý překlad 🌸

    OdpovědětVymazat