neděle 11. června 2017

B785 - Kapitola 3

Překlad Cukýna, korektura Maki

Tma. Vznášela se v temnotě, jemném oceánu nicoty a klidu. Odpočívala na jemných vlnách, byla uvolněná v izolovaném objetí. Ochraňovalo ji. Zamezovalo bolesti. Nespravedlnosti. Užívala si ten uklidňující dotek. Nikdy nechtěla opustit uklidňující bezpečí. Ale něco ji rušilo ve věčném odpočinku. Hlas, jemný šepot, neustálé mumlání, které pronikalo vrstvami, pod nimiž byla potopená, ji probudil, vyburcoval její vědomí… a učinil ji zvědavou.
Snažila se ponořit zpátky dolů a zůstat ve svém smrtelném transu, získat zpět mír a poslední odpočinek. Nicméně bzučení se neustále vracelo. Polechtaly ji doteky jako od motýla.
Jako rozvíjející se květina na slunci nebo ještě výstižněji, spící princezna, kterou probudí jemný polibek prince. Otevřela oči a probudila se.

Zděšení na tváři před ní bylo téměř komické, ale ne tak legrační, jako mužovy rozpaky, které pohotově následovaly, když zavrávoral. Zvedla hlavu, když zadní části nohou neznámého muže, který ji políbil, zasáhly přímo do vyrobené postele, přepadl přes ni a ruce a nohy roztáhl tím nejméně ladným způsobem. Otevíral a zavíral ústa, ale nevydával žádný zvuk, a přesto velmi dobře slyšela elektronické přístroje a další zvuky. Závada tedy nebyla ve sluchových smyslech. Zdálo se, že mu šok způsobil ztrátu schopnosti mluvit. Možná, že pokud ho uklidní, mohl by pronést něco smysluplného.
„Ahoj, krasavče. Na tvou otázku odpovídám, že B785 je jméno, které mi dali. Upřednostňuji být nazývána Bonnie,“ odpověděla tichým hlasem, který se zdál být chraplavější, než si vybavovala, což bylo pravděpodobně od toho, že jej nepoužívala a nedostatku vlhkosti. Když už jsme u náhodného probuzení a nezdravé bledosti.
„Ale – Ty – Jak – ?“ Její zachránce nebyl schopen souvislé věty, ale zvládl se vydrápat ze sedu a mrkal na ni jasně modrýma, robotickýma očima. Byly vlastně docela pěkné, ohraničené hustými, hříšnými řasami. Prohlédla si zbytek jeho obličeje od rovného nosu ke hranatým lícním kostem a smyslným rtům, které se hýbaly pouze s podivnými, nerozluštitelnými slabikami.
Ať už to bylo zábavné nebo ne, rozhodla se, že nehodlá čekat, aby viděla, jestli vůbec dokáže mluvit. Rychle zkontrolovala svůj stav a změřila si nejnaléhavější potřeby. „Mohu dostat trochu vody?“ ptala se, když jí vnitřní diagnostika oznámila, že potřebuje okamžitě doplnit tekutiny.
„Vodu?“ vypískl. „Samozřejmě. Moc se omlouvám. To je samozřejmé. Vteřinku.“ Uháněl k malému dřezu v rohu. Rychle se vrátil s šálkem, jehož obsah cákal přes okraj. Její první pokus uchopit nápoj selhal kvůli ztuhlé končetině, která nespolupracovala. Nádobka vyšplíchla na podlahu a namočila jí nohy.
„Mohu dostat další?“
Znovu popoběhl, doplnil šálek, ale tentokrát, když jí jej přinesl zpět, ho přidržel u jejích rtů, které rozevřela a nechala ho, aby jí nalil obsah do úst. Polykala a začala tekutinu rychle zpracovávat společně s několika dalšími šálky, které jí naléval do úst, dokud neřekla, „Dost. Jsem v pořádku.“
„Potřebuješ něco dalšího? Na palubě nemáme moc skutečného jídla, ale mám nějaké minerály a další suroviny, které jsou pro tebe stravitelné.“
Sice nevábné, ale nezbytné. Nakrčila nos. „Pokud by ti to nevadilo. Mé zdroje jsou značně vyčerpané.“
Tento čin upoutal její další položky, aby přijala další pomoc od muže – jehož jméno je Einstein, jak její BCI oznamovalo, nejasná snová vzpomínka, jak na ni mluví – nabyl zpět svou rozvahu. Nebo alespoň něco z ní. Stále se jevil docela vyvedený z míry. Projížděl si světlé vlasy prsty, takže si je rozcuchával. Zjistila, že jeho nervozita je zvláštně malebná a osvěžující změna od posledních vzpomínek, kdy s ní vojáci jednali, jako by nebyla nic lepšího než předmět k použití. Fuj. Teď tu měla vzpomínku, kterou by raději zapomněla. Zpátky do místnosti věcí-s-nimiž-by-se-raději-nevypořádávala, odstrčila to pryč spolu se svým smutkem nad Chloeiným úmrtím. Uzamkla ty dveře a soustředila se na přítomnost.
Hučení pod nohama nasvědčovalo tomu, že se nachází na nějakém plavidle. Možná loď? Rozhodně byla v nějaké laboratoři, soudě podle různých počítačů a přístrojů, které se jí zdály povědomé pro někoho, kdo je zvyklý na téměř denní testování. Prohlédla si okolí, zatímco on sbíral věci a přinesl je k ní. Vyhýbal se jejímu pohledu, když je strčil do jejích mnohem stabilnějších rukou.
Práškové látky, co jí podal, byly potřebné živiny, které chutnaly jako suchý prach a křída. Nechutnalo to dobře, ale její tělo je přijalo a využilo je k tomu, aby obnovilo sílu a doslova ji přivedlo zpět k životu. „Hmm. To je lepší,“ nakonec zavrněla, když její systémy byly zpátky online.
„Děkuju.“
„Nemáš zač. Přeji si, abych věděl, že jsi hladověla. Mohl jsem tě nakrmit. Ale musím se tě zeptat, jak je to možné? Myslel jsem si, že jsi mrtvá. Mé testy a postřehy všechny poukazovaly na tento závěr.“
„Byla jsem mrtvá.“ Myslím. Bonnie stále nechápala, co si to udělala. V jednu chvíli existovala v temné prázdnotě, mírumilovně si plula existencí bez stresu, bolesti či dramatu, v další… k ní promlouval hlas v temnotě. Ptal se na otázky, na něž neodpověděla. Jemně se jí dotýkal. Pak na ni znovu přitiskl rty. Rty, které jiskřily něčím, co necítila celé věky. Něco, co ji probudilo ze spánku i přes rozhodnutí ukončit svůj život. „Co jsi udělal, že jsi mě probudil?“
Einstein byl nervózní a nedokázal se setkat s jejím pohledem. „Ohledně toho… já, hm, hádám, že bych se měl omluvit za svolení, že jsem tě políbil. Nikdy bych to neudělal, pokud bych věděl, že jsi stále naživu. To jen, že jsem právě zjistil, kdo jsi a –“
„Zahrál sis na okouzlujícího prince?“ Pousmála se, když otevřel ústa. Znovu jej připravila o řeč. „Neříkej mi, že tenhle příběh neznáš?“
Rychle se srovnal. „Ne. Znám tenhle příběh. To jen, že jsem nikdy neočekával, že se probudíš, když všechno ostatní selhalo. Nedává to logický smysl.“
„Jak to víš? Často líbáš spící děvčata, abys viděl, co se stane?“
„Ne. Nikdy. Ve skutečnosti jsem nikdy nepolíbil žádnou ženu, alespoň co si vybavuji.“
„Nikdy?“ Znovu si ho dobírala, což jej nekonečně zneklidňovalo. Och, ta ironie. Ona, dříve středoškolská děvka, armádní děvka a všeobecně děvče známé pro pěkné chvilky, byla probuzena nezkušeným šprtem. Bonnie unikl menší smích. Protáhla si končetiny a svaly, které se uvolňovaly, jako tomu nebylo už věky, nebo přesněji podle palubního počítače, tři sta třicet devět dní, šestnáct hodin a sedm minut.
„Děláš si ze mě legraci?“ ptal se tím svým způsobem, který zdánlivě vypadal jako opravdové rozpaky. Už jen to samotné pomyšlení mu bylo cizí.
„Ano. Proč? Je to problém?“
„Ne. To jen, že vzhledem k tomu, že ani ne před hodinou jsi byla pro svět mrtvá, tak nějak bych očekával –“
„Víc melodramatu? Možná trochu pláče? Možná bych se mohla zhroutit do plačící hromádky, pokud bys tomu dal přednost, jenže se to zdá jako ztráta vody a času, pokud se ptáš na můj názor.“ Nikdy pro nic za nic nepodléhala depresím nebo hysterii. Kvůli tomu si v mládí osvojila motto: pokud je nemůžeš porazit, pluj s proudem, a to i když šlo všechno k šípku. Nedokázala říct, že se to zlepšilo, ale alespoň měla pocit, že to má pod kontrolou, a to i v případě, že šlo jen o vlastní představivost. Vzdala to jen, když… Ne. Do těch míst se nevydá. Nebude dumat nad důvodem, proč si způsobila jakoby smrtelné koma.
„Hádám.“
Kvůli jeho pochybám se zasmála. „Ach můj bože, ty jsi ale roztomilý. Ale dost o mně. Kdo jsi?“
„Jsem Einstein.“
„Jako ten excentrický vědec?“
„Víceméně. Tohle jméno jsem si vybral osobně, když jsem se osvobodil z armádního naprogramování, které mi vložili do mozku. Jako jednotka jsem byl zvyklý na jméno IQ221.“
„Ohoho, tuším tu fascinující příběh. Musíš mi o tom později povyprávět. Napřed, Einsteine, dříve známý jako IQ221, kde to jsme? A pokud bys mi sdělil, že v armádní vazbě, raději si to nech pro sebe. Znám tisíc způsobů, jak tě zabít.“ Mrkla na něj, ale její vtípek zůstal nepochopený tou jeho roztomilou, rozcuchanou hlavou.
Zacouval. Nebyl schopen zakrýt znepokojení nad jejím škádlením. „Jsme na armádou vybavené lodi, ale už nespadá pod kompetenci lidí.“
„Chceš tím říct, že ty a všichni na palubě jste kyborgové? Fascinující.“ A neočekávané. Posledně slyšela, že přišly rozkazy ke zničení jich všech. „Ale jak? Dala armáda konečně kyborgům svobodu? Nikdy bych si nepomyslela, že to generál Zkáza udělá. Naposledy si vybavuji, že se zdál rozhodnutý zabít nebo skrýt jeho drahocenné projekty.“
„Ty si pamatuješ svůj čas coby vězeň?“
Bohužel. Tentokrát se zamračila ona. „Samozřejmě, že si vzpomínám. To byla jedna z věcí, které toho bastarda nejvíc otravovaly. Skutečnost, že nezáleželo na tom, co udělal, odmítala jsem zapomenout. I když po nějaké době jsem to předstírala. Jeden může vydržet jen několik sezení v jámě, než si uvědomí, že je lepší zařadit se do davu.“ Vlastně ji to stálo ztrátu zraku a získání vybavení v podobě robotických očí, než si nakonec uvědomila, že svou tvrdohlavost musí přehodnotit.
Dveře do místnosti se bez varování otevřely a oni se otočili, aby viděli, kdo vstoupil.
„Hej, Einsteine, starý brachu, právě jsem obdržel smutné zprávy – “ Nově příchozí se zastavil ve dveřích a vyvalil oči, když si jí všiml.
Bonnie ho přejela stejným zběžným pohledem. Byl vyšší než její princ, nový kyborg měl hustou kštici vlasů ostříhaných ve vrstvách, pěknou postavu a zářivě bílý úsměv. Jinými slovy jí připomínal jistou nudnou, přesto populární panenku, na jejíž typ si vzpomínala až příliš dobře. Tomuto druhu muže rozuměla. Pokud by byl člověkem, byl by chlápkem, s nímž by se dalo snadno manipulovat, zvláště pokud by mu slíbila sex. Pokud by byl člověkem. Měli všichni kyborgové tytéž povahové rysy, jako jejich přirozený protějšky? Existuje jeden způsob, jak to zjistit. „Ahoj, krasavče. Super, že ses připojil k uvítací párty.“
K jeho cti nový chlápek okamžitě nepropadl jejímu kouzlu. Ani ji přímo neoslovil. „Je naživu?“
Tolik ohledně inteligence. Zdá se, že když armáda vytvořila mužské kyborgy, vynechali několik klíčových ingrediencí, jako je inteligence. Ale hej, přinejmenším jim nechali schopnost oznámit zřejmé. Bonnie se zavěsila do Einsteina. „Jsem velice živá díky okouzlujícímu princi tady. Probudil mě pořádným polibkem. Není to romantické?“
„Einstein? Líbání? Ty vole, o čem to sakra mluví?“
Ubohý Einstein. Jeho ubohé BCI se pravděpodobně zachytilo do smyčky, protože neodpověděl. Slitovala se nad svým němým zachráncem. „Ona se jmenuje Bonnie a už jsem ti řekla, co se stalo. Můj sladký malý počítačový génius tady mi dal pořádný polibek na rty a probudil mě z dlouhého spánku. Musím připustit, že jsem byla také překvapená, ale hej, stávají se horší věci. Teď se zdá, že můj princ ztratil řeč. Nevadilo by ti sdělit mi, kdo jsi, kde jsme a co se to sakra děje?“ Svůj požadavek dokončila s tázavou rytmičností.
„Jsem Seth, vedoucí tajných operací, a tohle je Einstein, lékařský šéf a komunikační důstojník. Nacházíš se na lodi Naser si, která je pod vedením Aramuse, neurvalého bastarda známého v kyborgském světě. Přesto celkem slušné sračky. Jen mu neříkej, že jsem to pronesl.“
„Sethe!“ Pokáral ho Einstein, ačkoli se nezdálo, že by to na druhého muže mělo nějaký vliv, soudě podle jeho širokého úsměvu.
„Co? Jen jí sděluju, jak to je. Každou chvíli se setká s našim drahým velitelem. Raději ji připravíme rovnou.“
„Připravit koho a na co?“ zařval chraplavý hlas. „Dostal jsem zprávu, abych sem hned dovlekl svůj kovový zadek. Tohle by mělo být dobrý, Sethe, nebo ti vypláchnu obvody a budu pozorovat, jak sebou škubeš. Do prdele práce.“ Velký muž, který vrazil do místnosti, vypustil kletbu společně se zapískáním.

Bonnie zamávala. „Ahoj. Ty musíš být šéf téhle operace. Já jsem Bonnie, dříve známá jako B785, nebo jak mi generál s oblibou říkal, ta otravná zatracená děvka. Ty mě můžeš nazývat svou nejnovější bolestí v zadku.“ Pak se zeširoka usmála.

38 komentářů:

  1. Teším sa na pokračovanie a ďakujem za preklad 😊

    OdpovědětVymazat
  2. OOOOOOOH ... tak ta je úžasná :-D. Moc děkuji za toto novou kapitolu :-).

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za další kapitolu. HankaP

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za další kapitolu ❤

    OdpovědětVymazat
  5. Bože, vy ste mi urobili krásnu náladu hneď na začiatku dňa, ďakujem vám ♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Bonnie je strašne vtipná ☺Chudáčik Einstain ☺ Vdaka za preklad a korekciu ☺

    OdpovědětVymazat
  8. Tí si s ňou teda užijú.:D Je tak ukecaná.:D Som zvedavá ako sa dajú dokopy, pretože ona asi rada manipuluje s chlapmi.:D
    Nádherný preklad a korekcia, ďakujem.:)

    OdpovědětVymazat
  9. Úžasný. Moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Bože tak toto bude ešte len dobré, s Ukecanou a priamočiarou Bonie to bude mať náš utiahnutý Eistein veľmi ťažké 🙂 Ale už sa teším ako sa ešte na ich výmenách pobavíme 😉 Dík za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania 😉😉😉

    OdpovědětVymazat
  11. Bože, já tu holku miluju 😆 dík moc za další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji! Bonnie bude asi pěkný éro! 😂

    OdpovědětVymazat
  13. Tak to byla nádherná kapitola ... Bonnie má zjevně smysl pro humor a doufám že chlapcům občas pěkně "zatopí" ...

    OdpovědětVymazat
  14. Úžasné! Bonnie bude skvělá bolest v zadku.
    A začínám litovat ty nebohé kyborgy okolo. Hlavně tedy Einsteina.

    OdpovědětVymazat
  15. Bonie je super osobnost už se nemůžu dočkat pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  16. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  17. Moc děkuji. Bonnie bude pěkné kvítko 😁

    OdpovědětVymazat
  18. Moc děkuji :-) Bonnie je teda pěkné číslo :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Ďakujem veľmi pekne za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  20. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  21. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat